Přirovnání jako blesk z čistého nebe se na tragédii letadla malajsijských aerolinií se třemi stovkami lidí na palubě vztahuje až příliš doslovně. Před pěti roky ho nad východní Ukrajinou sestřelila raketa odpálená ze systému Buk dovezeného z Ruska a posléze zase tam uklizeného. To konstatoval už loni mezinárodní vyšetřovací tým sestavený zeměmi, jejichž občané na palubě Boeingu 777-200ER zahynuli. Nyní známe i identitu konkrétních účastníků operace.

Není překvapivé, že tři z čtveřice jsou bývalí příslušníci ruské vojenské zpravodajské služby GRU, kteří sloužili v organizaci se stejnou zkratkou, ale spadající pod separatistickou Doněckou lidovou republiku. Ta by bez soustavné pomoci zpoza své východní hranice nepřežila. Rusko jakoukoli, byť částečnou odpovědnost za smrt 298 lidí kategoricky popírá, přestože dosavadní vyšetřování jak mezinárodního vyšetřovacího týmu, tak zjištění skupiny investigativních novinářů Belling­cat poukazují na to, že malajsijský Boeing nebyl prvotním cílem, ale mělo jím být ukrajinské vojenské letadlo.

Moskva nemůže připustit ani tuto variantu, protože by tak přiznala svůj podíl i na všemožných vojenských operacích separatistů. Když už se přímá účast nedala vzhledem k předloženým důkazům popřít, zazněla cynismem zavánějící slova, že nelze kontrolovat, co ruští vojáci dělají na dovolené. Moskva ví o příčinách a okolnostech tragédie nejvíc. Přesto se Ruskem předkládané verze vzájemně vylučovaly a obsahovaly snadno odhalitelné kamufláže.

Jména těch, kdo se starali o transport raketového systému BUK, patřícího brigádě původně dislokované v ruském Kursku, na východ Ukrajiny a zpět, jsou známa. Scházejí jména těch, kdo dali přímý rozkaz, nebo toho, kdo stiskl odpalovací tlačítko. Mohou ještě vyjít najevo při procesu, který na jaře začne v Nizozemsku. Jedna jistota už tu je. Moskva bude svou odpovědnost odmítat a podezřelé k soudu, kde by se mohli hájit, anebo vypovědět, co a jak se stalo, nevydá.