Máme za sebou mimořádně horkou epizodu, která zasáhla velkou část Evropy. V řadě států padl nový teplotní rekord. Ve Francii se vyšplhala rtuť teploměru až na neuvěřitelných 45,9 °C, což jsou teploty odpovídající Údolí smrti v Kalifornii, které se považuje za nejteplejší místo na světě. V České republice v nejstarší meteorologické stanici, v pražském Klementinu, padl absolutní rekord za dobu měření.
A to vše v červnu, kdy takovou vlnu veder většinou ještě vůbec nečekáme. Paradoxně měsíc před tím byl po roce první, kdy jsme zaznamenali podprůměrné teploty vzduchu. Jenže tomuto měsíci předcházel velmi teplý duben a následoval historicky nejteplejší červen. Velká variabilita klimatu je typickým projevem pro střední Evropu. Jenže v posledních dekádách se nám již střídá většinou jen teplé spektrum extrémů. Rok 1996 byl poslední podprůměrný a od té doby se střídají ty teplejší varianty.
I v minulosti klima kolísalo, bylo zde středověké teplotní optimum anebo naopak tzv. malá doba ledová, která trvala prakticky od 14. do 18. století. Proto často slýcháme otázky, v čem je nynější období jiné. Hlavně v dynamice změny. Nástup vyšších teplot vzduchu a pozorované extrémy nastaly v relativně krátké době a jejich intenzita stále roste. Dokonce je výše, než predikují klimatické modely. V minulosti byly změny pozvolnější, trvaly stovky let, ale nyní je pozorujeme v řádech několika desetiletí a na to se krajina i lidstvo nemusí stihnout adaptovat.
Stále se mluví o tom, že se nesmí oteplit o 1,5 nebo o 2 °C, ale to je příliš abstraktní pojem. Takže řekněme, při této změně nebude horkých dnů v průměru jen 12 za rok jako v minulosti, ale například 30. Tropické noci dříve prakticky vůbec nebývaly, ale v současnosti se stávají běžnou součástí horkých vln a je to fenomén, který je pro lidské zdraví velmi nebezpečný. A my hrozbu ještě zintenzivňujeme tím, jak máme konstruovaná města, jaké používáme materiály − beton místo zeleně. Následkem je, že se město nedokáže v noci "vyvětrat", a tím pádem trpí lidé a zhoršuje se jejich zdraví a i produktivita práce.
Pojďme tedy lidem vysvětlovat změnu klimatu formou příkladu. Neříkejme, že se otepluje o 1 až 2 °C za 100 let. Ale ukazujme změnu právě na příkladu vlny veder. Poté budou lidé z měst problém více chápat. Lidé z praxe, jako zemědělci či lesníci, už nápovědu nepotřebují − vidí sami, co se děje. Pozorují změny na polích a v lesích, sčítají škody a hledají možnosti adaptace. Pojďme tedy ukazovat tyto změny v přírodě i ostatním občanům, politikům a úředníkům namísto předvádění grafů se změnou o 1,5 °C. Poté možná budeme mít místo betonových náměstí krásné zelené plochy, kde se nám bude klimatická změna lépe přežívat.
