Nejsme jen v ústavní krizi, ale možná už i v ústavní válce. To si mohli v úterý říkat členové senátní komise k posouzení eurounijních auditů ohledně premiéra Andreje Babiše, když na své první schůzi neměli de facto o čem jednat. Od žádného ze tří oslovených ministerstev − financí, zemědělství a pro místní rozvoj − nedorazily požadované dokumenty čili oficiální texty auditních návrhů z Bruselu.
Byla to náhoda? Snaha něco tajit, nebo jen šlendrián či opovrhování parlamentem? Tak či tak, ministerská argumentace, že audity jsou neveřejné a že je nelze poskytnout bez souhlasu Evropské komise, je lichá. V českém ústavním systému parlament kontroluje exekutivu a má právo od ní žádat informace o činnosti. Pokud je nedostane, jedná se minimálně o projev nevůle. Toto zjištění se tak stává paradoxně nejcennějším výsledkem první schůzky senátní komise: potvrzuje se jím nutnost nezávislého politického dohledu nad tímto případem.
Ostatně stačil by k tomu i malý test. Umí si někdo jen představit, že by návrhy auditu ohledně Babiše komisi neposkytla ministerstva zahraničí nebo práce a sociálních věcí (obě plně v gesci ČSSD), kdyby byla ve věci zainteresována? U ministrů financí a místního rozvoje za ANO a zemědělství (za ČSSD, ovšem s vazbou k Hradu) však zahušťování mlhy kolem premiéra nepřekvapuje.
Než se ukáže, jestli trojice resortů dodá komisi dokumenty v nově stanovené lhůtě k 25. červenci, mohou si úředníci užívat informační náskok. Pak ale senátnímu grilování stejně neujdou. Naštěstí se komise chystá maximálně využít právo zvát si politiky nebo žádat informace, třeba ohledně konečného vlastníka holdingu Agrofert či stanov obou svěřenských fondů. Grilování však bohužel unikne ten, kdo vyostřování vztahů mezi ústavními pilíři moci a institucemi soustavně podněcuje. Když si prezident dělá − ústava neústava − trhací kalendář z vlády, jak mají ministerstva respektovat senátory?
