Vypadá to, že se do Řecka vracejí staré časy. Favoritem nedělních předčasných voleb je Kyriakos Mitsotakis, šéf nyní opoziční konzervativní Nové demokracie, který by se mohl stát premiérem stejně, jako jím před více než pětadvaceti lety byl jeho otec Konstantinos. Vládu v Aténách by tak vedl představitel rodiny, která se na řecké politice podílela podobně jako na levici rodina Papandreových. Výhra Nové demokracie by završila období návratu celé země ke stabilnějším politickým i ekonomickým poměrům, protože nová vláda se bude možná moci opřít o stabilnější většinu v parlamentu. Také státní finance se zlepšily natolik, že od loňska si země tak jako jiné státy půjčuje na mezinárodních trzích.
Před třemi roky jeden unijní summit za druhým řešil, co se zemí, jejíž podíl ekonomiky na hospodářství celé Evropské unie se počítá v jednotkách procent, která ale svými rozpočtovými problémy otřásala celou osmadvacítkou a eurozónou zvláště. Tehdy šéf levicové aliance Syriza Alexis Tsipras vyhrál volby se slibem, že se vzepře diktátu věřitelů, aby s překvapením zjistil, že hlavní přání voličů udržet si euro znamená vyslyšet věřitele. Byla to levice, která volky nevolky prosazovala úspory v rozpočtu a privatizaci státem vlastněných podniků, takže největší přístav v zemi, Pireus, má nyní čínské majitele.
V neděli by se mohla potvrdit i tradice, že ty, kdo přispějí k nápravě situace, voliči neodmění. Pro konzervativce bude hlasovat střední třída, na niž dolehly vyšší daně a striktnější daňová disciplína, a lídr Nové demokracie slibuje, že daně sníží. Obnovený hospodářský růst a dodržování rozpočtové disciplíny by mohly přimět k větší vstřícnosti věřitele, tedy Evropskou komisi, Mezinárodní měnový fond a Evropskou centrální banku. Jeden přínos minulých let mohou ukázat už nedělní volby. Na rozdíl od řady evropských zemí v nich nemá velké vyhlídky taková populisticko-pravicová strana, jakou je řecký Zlatý úsvit.
