Když téměř před dvaceti lety Steve Jobs vyjednával s nahrávacími společnostmi a dalšími vlastníky práv na hudbu, měl na své straně nečekaný trumf. Chtěl skladby prodávat jen ve světě Applu. A ten tehdy, před nástupem přehrávače iPod, tvořily výhradně počítače Mac. Tedy jasně menšinová platforma, která dlouhodobě a drtivě prohrávala s vládnoucími "písíčky". Pro mediální korporace bylo tedy zdánlivě bez rizika pustit svůj obsah do jablečné říše a otestovat si, jaké výsledky bude mít prodej hudby podle radikálního Jobsova receptu. Ten zněl: nákup musí být snadný a bez naschválů, jaké přináší každá ochrana obsahu. Mediální korporace se s tím nakonec smířily, vždyť šlo jen o zlomek jejich zákazníků.
Přepočítaly se. iPody a následně další chytré přístroje, do nichž se kupuje mediální obsah, změnily svět. Hudba už nikdy nebude tak drahá jako v éře, kdy vládla cédéčka. V součtu ale zákazníci klidně mohou zaplatit více než v dobách, kdy si museli rozmýšlet, jaké CD si koupí. Platí to také pro současný model, který staví na pravidelné paušální platbě. I ve světě filmů a seriálů. Zaplať a poslouchej či sleduj, co chceš.
Pro kolik soupeřů je na takovém na trhu místo? Ve filmech a seriálech je nejdravější Netflix. Své teritorium budou bránit tradiční hráči jako HBO. Velkou páku má na své klienty supervelmoc jménem Amazon, která obsah dodává tak trochu jako bonus k rychlé dovážce zboží. A teď tu máme další uchazeče. Disneyho s pořádně nacpaným archivem i velkou produkcí a Apple, který chce svůj handicap nahradit naditou peněženkou a vytěžit těsnou vazbu, kterou k němu mají jeho uživatelé.
V Americe to může fungovat, v Česku jsou ale vyznavači nakousnutého jablíčka v drtivé menšině. Oproti době Steva Jobse je to jasný handicap. Navíc pro Apple nejsou malé trhy prioritou a těžko jim bude přizpůsobovat nabídku. Když se bude typický divák rozhodovat, do koho investovat své peníze a svůj čas, který je dnes ještě vzácnější, bude mít lákavější alternativy.
