Do konce roku má Česká národní banka ještě dvě zasedání, kde bude hlasovat o nastavení úrokových sazeb. Pokud odhlédneme od diskuse, jaká a kdy bude další změna úrokových sazeb, a podíváme se na absolutní výši úrokových sazeb, zjistíme, že jsou dlouhodobě nižší než inflace.

Když jsou úrokové sazby nižší než inflace, hodnota peněz díky úročení sice roste, ale nedorovná ztrátu kupní síly kvůli inflaci. Ve výsledku tedy úspory ztrácejí kupní sílu. Tento proces je výhodný pro dlužníky, kterým reálně klesá dluh, a naopak nevýhodný pro věřitele, jimž klesá reálná hodnota úspor.

Více než dvě dekády měnová politika ČNB pracuje v režimu cílování inflace, kdy se centrální banka snaží držet inflaci na určité úrovni. A jaký byl vztah inflace a úrokových sazeb? Za posledních 20 let byly ve dvou třetinách této doby úroky nižší než inflace. Z toho po roce 2010 byly sazby ČNB nižší než inflace v 97 procentech doby, tedy kromě čtyř měsíců permanentně.

Domácí statistiky nejsou výjimkou. Úplně podobně na tom je třeba Evropská centrální banka, která poslední dekádu drží úrokové sazby nejen pod inflací, ale posledních pět let i v záporu.

Měnová politika v reálu přestala být neutrální, protože dlouhodobě upřednostňuje dlužníky. Střadatelé jsou dlouhodobě na vedlejší koleji a v dohledné době tam i zůstanou. Jedno zvýšení či nezvýšení sazeb na tom nic nezmění.