Lánské expertní týmy štěkají, ale karavana alternativní české politiky vůči Číně jede dál. Přímo kluše. Pražští radní v pondělí schválili dokument, že česká metropole uzavře v lednu sesterskou smlouvu s tchajwanským hlavním městem Tchaj-pejí. A to jen tři měsíce po vypovězení smlouvy s Pekingem.

Kdo chce, může to brát jako politické gesto týmu pražského primátora Zdeňka Hřiba. Pádných důvodů k němu byla řada: Pekingu na vztahu s Prahou ze všeho nejvíc záleželo kvůli pražskému uznání jediné Číny − té komunistické, pevninské, která považuje Tchaj-wan za svou provincii. Dokud Praha pod vedením exprimátorky Adriany Krnáčové z hnutí ANO "nezlobila", nestála česká metropole pekingským soudruhům ani za splnění přislíbené zápůjčky pandy velké.

A když je Hřibova radnice požádala, aby ze smlouvy vypustili klauzuli o jednotné Číně jako nestandardní a nadbytečný prvek ve vztahu mezi městy, vedení Pekingu ihned vypovědělo celý dokument. Tak takové "partnery" si naše zlatá stověžatá skutečně nezaslouží.

Sesterství s Tchaj-pejí ale není pouhým gestem. Je vyjádřením sympatií vůči tchajwanské demokracii. Kdybychom použili středoevropskou historickou paralelu, hlásíme se tím k Západnímu Berlínu a jeho hodnotám, na vztek prskajícím soudruhům z východoněmeckého politbyra. Však i proto bude Praha klást v chystané smlouvě důraz kromě ekonomické a obchodní spolupráce na vědu, technologie a kulturu. Chce se − a může − inspirovat tchajwanskými zkušenostmi ve zdravotnictví, vzdělávání a dopravě. Zatímco od Pekingu šla opisovat jen "stabilizace společnosti", jak si kdysi pochvaloval Miloš Zeman.

Místo pekingské pandy má do pražské ZOO dorazit z Tchaj-peje luskoun, savec s velkými šupinami chránícími celé tělo. Možná by je uvítal proti šípům lánského expertního týmu i šéf Senátu Jaroslav Kubera (ODS), až zkraje příštího roku odletí na Tchaj-wan stvrdit přízeň demokratického Česka.