Kdysi respektovaný Český svaz bojovníků za svobodu (ČSBS) pod vedením bývalého agenta komunistické Veřejné bezpečnosti Jaroslava Vodičky ukázal, kam až jde klesnout.

A není to jen aktuálním zjištěním kontroly ministerstva financí, že svaz nedokáže prokázat, jak naložil s téměř milionem korun ze státních dotací. Koneckonců nesrovnalosti v účetnictví občas mívá kdekdo.

Morálním dnem je hlavně fakt, že se ČSBS stal jakousi kasírtaškou komunistů, ke kterým má bytostně blízko. Podpora svazu byla pro vládu Andreje Babiše úlitbou KSČM, aby například podpořila ve sněmovně státní rozpočet.

Musela tak třeba zapomenout právě na předchozí úvahy o krácení roční dotace pro ČSBS a kývnout na dosavadních 6,3 milionu korun.

Ale upřímně: překvapily snad někoho podivné finanční machinace ve Vodičkově svazu, kde si údajně někteří funkcionáři vypláceli větší odměny, než dovolují pravidla? Vždyť to bylo ve volném pádu ČSBS poslední stadium úpadku, jímž si organizace zatím neprošla.

Řada institucí i samospráv už se k svazu otočila zády, a to i dotačně, protože jeho funkcionáři otevřeně hájí minulý režim. Útočí na českou účast v NATO, pronášejí při pietních aktech kontroverzní výroky proti uprchlíkům a vylučují členy za kritiku Vodičkova vedení. Spolupráci s Vodičkou již například ukončil Památník Terezín a řada starších členů svaz opustila právě kvůli napojení jejího vedení na bývalý režim. Pohoršení vzbudilo i ocenění někdejší komunistické mlátičky a současného poslance KSČM Zdeňka Ondráčka.

Jeden by čekal, že na komunistickou kasírtašku teď zaklekne jindy tak přísné ministerstvo financí a dotaci mířící do černé díry zarazí. "Já bych tyto věci neslučovala," zavřela však ministryně Alena Schillerová (za hnutí ANO) před problémem oči. Vážně je tento přístup v pořádku?