Sedět dnes v bruselském europarlamentu za hnutí ANO nemůže být žádný med. Zřejmě proto zaznívá právě odtud signál, s nímž se v Česku už skoro přestalo počítat. "Nesouhlasím s tím, jak se pan premiér vyjadřuje o Evropské komisi," zareagovala europoslankyně Radka Maxová (ANO) pro server iRozhlas.cz na výrok Andreje Babiše ohledně auditu o údajném střetu zájmů, že vůbec nechápe, jak si Evropská komise může dovolit vykládat české zákony. Podle Maxové šlo o "opravdu silná slova".

V normální partaji normální názor. V ANO teď ale zatím to nejodvážnější, co zaznělo zevnitř směrem k šéfovi. Takže logická otázka: klíčí v ANO nějaký odpor? Odpor nikoli, spíš rozpaky. Časy, kdy se mezi babišovci vyskytovaly osobnosti s potenciálem samostatně jednat, jsou ty tam. Třeba bývalí europoslanci Pavel Telička a Petr Ježek se s Babišem rozešli ve zlém, exministrům Martinu Stropnickému či Robertu Pelikánovi premiér neprodloužil angažmá, ministerský exnáměstek Lukáš Wagenknecht zběhl. Jihočeška Maxová naopak dlouho patřila mezi loajální anoisty, teprve po jarním přesunu do bezpečného bruselského zákopu začala "zlobit".

 

Tu si prý přestala být jista tvrzením, že ANO není stádo ovcí vedených jedním ovčáckým psem. Pak jí začalo vadit, že v hnutí není poptávka po řešení vnitřních problémů. Otřela se o šéfa poslanců Jaroslava Faltýnka, že Babiš příliš dá na jeho názor, že přítomností při hlasování se měří efektivita poslanců. A teď brání eurokomisi před Babišovými výlevy.

Má pravdu, ale spíš než o zárodek revolty v ANO se u Maxové jedná o zbytkový instinkt: nechce mít v Bruselu z ostudy kabát. Jistě, v Babišově politické firmě nikdy žádná mimobabišovská názorová platforma nevznikla, nevznikne a ani vzniknout nemůže. Babiš rovná se hnutí, s tím jeho věrní počítají. Maxová však nerebeluje. Jen se distancuje od neobhajitelného, což může pro ANO signalizovat horší nebezpečí: přesun příznivců jinam.