Hle konflikt mentálních vesmírů: Andrej Babiš dokola opakuje, že ve střetu zájmů být nemůže, protože vyhověl českému zákonu tím, že převedl Agrofert do svěřenských fondů. Auditoři Evropské komise naopak dokazují, že ve střetu zájmů je, protože fondy pracují v jeho prospěch, řídí je jeho právníci a manželka. Na jedné straně sledujeme zdejší chytrácký formalismus, přesvědčení, že je v pořádku zákon ošulit, a pokud to někdo zvládne, může být na sebe hrdý, jaký je filuta. Na druhé straně pak stojí západní pojetí, vycházející z toho, že zákony nejsou jen změť písmenek a paragrafů, mezi kterými lze bruslit, ale mají účel a smysl. Tato pojetí jsou vzájemně neslučitelná.

Pokud české orgány stojí pevně na straně formalismu, vyjádřeného rčením "zákon o střetu zájmů se nažral, ale Babišovy zájmy zůstaly celé", nesvědčí to samozřejmě jen o zdejším pojetí aplikace práva. Ale hlavně o míře, do jaké je český státní aparát srostlý s oligarchovými zájmy. Příklady? Ministryně pro místní rozvoj Klára Dostálová prohlašovala, že "rozporovali každou větu v auditu", a naznačuje, že se stát bude s Evropskou komisí soudit. Už v listopadu vznikl na ministerstvu zemědělství materiál, jenž se dá shrnout do věty "Audit ignorujte, Agrofert nevyřazujte". No a v kauze vlastnictví médií rozhodl středočeský krajský úřad ovládaný hnutím ANO, že je všechno v nejlepším pořádku, střet zájmů Andreje Babiše neexistuje. Další věc pak je, že ve prospěch premiéra Babiše fungují už i někteří řadoví úředníci. Unijní audit odhalil mimo jiné i to, že hned v několika případech dostaly firmy Agrofertu dotace, aniž by na ně měly nárok. Úředníci je prostě přiklepli.

To všechno ukazuje na znepokojivou věc. Největší problém nespočívá v tom, že by Andrej Babiš mohl dotace a zakázky svými pokyny přímo ovlivňovat. Byl by blázen, kdyby to dělal. Nejhorší je, že stát už funguje v jeho zájmu jaksi sám od sebe. Má to bohužel v naší části světa bohatou tradici: ten, kdo drží moc, nemusí ani vydávat žádné příkazy, úředníci se mu sami snaží všemožně vyhovět, protože tuší, že jít proti zájmu dotyčného by mohlo být nebezpečné. Loajalita znamená podle této tradice odměnu či aspoň klid, naopak rozhodnutí proti zájmům moci problémy. Příklad šéfa finančního úřadu v Příbrami, který se odvážil doměřit daň jedné z firem Agrofertu a následně byl "odejit", to ilustruje výmluvně. Je tedy iluzí se domnívat, že by se všechno vyřešilo, kdyby Andrej Babiš naplnil zákon o střetu zájmů tak, že by odstoupil z pozice premiéra. Moc by zprostředkovaně držel dál a úředníci by dál věděli, co mají dělat.

Tím se dostáváme k druhému konfliktu vesmírů. Na jedné straně je tu západní pojetí státní správy jako nezávislé na aktuální moci a na druhé pojetí zdejší, ve kterém je státní správa tlačena, aby vycházela vstříc mocným. Což je pojetí směřující k tomu, co se někdy nazývá privatizace státu.

Související
Newsletter

Týden v komentářích HN

Máte zájem o informace v širších souvislostech?

Zadejte Vaši e-mailovou adresu a každý pátek dopoledne od nás dostanete výběr komentářů, které se během týdne objevily na stránkách Hospodářských novin. Těšit se můžete na komentáře Petra Honzejka, předního ekonoma Tomáše Sedláčka, kardiologa Josefa Veselky a dalších. Výběr pro vás připravuje šéfeditor iHNed.cz Jan Kubita.

Přihlášením se k odběru newsletteru souhlasíte se zpracováním osobních údajů a zasíláním obchodních sdělení, více informací ZDE. Z odběru se můžete kdykoli odhlásit.

Přihlásit se k odběru