Miloš Zeman vždy považoval rozvoj obchodních vztahů s Čínou za svou zásadní misi. Ta ale nyní zjevně zamířila do ztracena. Prezident oznámil, že nepojede do Číny na summit tamního režimu se zeměmi střední a východní Evropy.

"Nemyslím si, že čínská strana splnila to, co slibovala. Mluvím o investicích. A z toho vyplývá, že to, že tam pojede sice významná politická osobnost, ale přece jen ne prezident, je jakýsi signál," prohlásil.

To lze interpretovat dvěma způsoby. Buď prezident uznal, že jeho politika nadbíhání Číně, zahrnující i komediální vystoupení s Krtečkem v čínské státní televizi, selhala. To by vcelku odpovídalo realitě. Slibované investice 200 miliard korun z větší části zůstaly na papíře. A pokud Číňané v Česku investovali, nešlo o vytváření nových pracovních míst, ale nákupy fungujících firem. Některé, jako podnik TS Plzeň, následně zkrachovaly. Hájit se to příliš nedá, prezident nyní vypadá jako "ťunťa", který naletěl. To se mu nelíbí, a tak možná chce bouchnout do stolu, aby si zachoval zbytek důstojnosti.

Druhá možnost: prezident už v Číně zařídil to, co chtěl především. Tedy byznys pro své spřízněnce plus pro PPF. Její Home Credit v Číně mohutně vydělává na spotřebitelských úvěrech, přičemž tento typ podnikání by byl bez Zemanovy podpory jen těžko možný. Kellnerův a Šmejcův byznys běží a prezident už možná nepovažuje za nutné vyčerpávat se únavnými cestami a ponižujícími aktivitami.

Proti této teorii sice hovoří skutečnost, že Zeman prohlášením o Číňanech neplnících sliby může byznys PPF poškodit. Nicméně − co když už existuje nějaký deal, díky kterému bude mít Kellner z čínských aktivit své jisté? Jak to je, nevíme.

Jistě se dá říci jen to, že jde o porážku prezidenta. Bude v historii zapsán jako ten, komu jeho největší projekt − aspoň tak, jak byl prezentován − nevyšel. A také jako ten, který se prohlašoval za prezidenta dolních deseti milionů, a pokud někomu svým čínským angažmá pomohl, tak jen těm nejbohatším.