Komu vadí, že v obchodech či restauracích platí stále víc? Ze zákazníků asi každému − s jednou výjimkou. Tou jsou centrální bankéři. Vstupujeme totiž už do čtvrtého roku, v němž zboží a služby podražují v průměru rychleji než dvouprocentním tempem, a z většiny mužů řídících politiku ČNB vyzařuje neochvějný klid. Hlavně nic neuspěchat, nezvedat sazby ukvapeně, ekonomika sice už dávno rezervy nemá, ale náš model říká, že inflace nakonec přejde, tak co.
Růst cen je přitom nad cílem ČNB už od ledna 2017, kdy se ještě Na Příkopě divoce intervenovalo, aby koruna zůstala slabá, a bankéři tak svůj "kurzový závazek" daný trhu čestně splnili. Měsíce, kdy se v pointervenční éře inflace dostala na magickou dvojku či těsně pod ni, spočítáme na prstech jedné ruky. Nyní se inflace dokonce vydala ven z "tolerančního pásma", přitom vnější šoky a vyšší daně, na které by se ČNB mohla vymlouvat, v tom nejsou. Banka prostě před rokem podcenila přehřátost ekonomiky a trochu moc věřila v posilování koruny. Před rokem a půl též. I před dvěma. I před…
Netrefit cíl přesně je normální, od toho je toleranční pásmo. Ovšem ČNB se v posledních letech zásadně mýlí jen v tomto směru. Sebereflexe přitom nepřichází, radní jen krčí rameny. Maximálně, jako v úterý viceguvernér Tomáš Nidetzký, pronesou: "Inflaci v letošním roce už svými kroky zásadně neovlivníme."
Centrální banka se prostě s vyšší inflací, na rozdíl od většiny populace, cítí komfortněji a je na ni vlastně pyšná. Jinak se systematická chyba vysvětlit nedá. Když někdo na střelnici střílí stále na jednu stranu terče, doporučí mu lépe nastavit mušku. Pokud tedy míří na střed. Jestli si v ČNB neoficiálně posunuli inflační cíl výš, což je možnost, o jaké se debatovalo v době deflační paniky, měli by se s tím veřejnosti svěřit. Ta se nové skutečnosti, třeba při vyjednávání růstu mezd, přizpůsobí tak jako tak. Vždyť inflační očekávání jsou podle centrální banky přece to nejdůležitější.
