Máme nejméně lidí v extrémní chudobě, dožíváme se nejvyššího věku, jsme bohatší, než jsme kdy byli. Nějak takto obvykle začíná proslov ekonoma, jenž chce ukázat, že se má lidstvo díky ekonomickému růstu nejlépe v historii. A má pravdu. Přesto svět trpí epidemiemi depresí a úzkostí. Společnost je rozdělenější, posilují populisté a jako by se navzdory ekonomickému růstu vytrácelo štěstí a životní spokojenost.

Poslední výzkumy studující tento paradox růstu ukazují, že jde zřejmě o důsledek přirozeného fungování lidského mozku, které je velmi těžké potlačit. Objevuje se proto naléhavé volání po ekonomii štěstí, která bude sice nadále sledovat ekonomický růst, ale začne klást důraz na to, jací lidé skutečně jsou, než jací by měli dle modelů ideálně být. Mohla by se totiž jinak naplnit slova řeckého filozofa Platóna, že každá demokracie jednou skončí tyranií.

Před tisíci lety zažil člověk během celého svého života v průměru takový ekonomický růst jako dnes během půl roku. Často i takto malý pokrok byl ale smeten válkami, hladomorem nebo nemocemi. Po drtivou většinu doby existence lidstva byl život krutý. Lidé žili ve světě sužovaném myriádou problémů. Dobré od zlého bylo celkem lehce rozeznatelné. Málokdo viděl na morové ráně něco pozitivního. S ekonomickým růstem, vědeckým pokrokem a v důsledku toho zlepšováním životních podmínek ale dochází k odstraňování podobných hrozeb. Dalo by se tedy čekat, že člověk bude stále spokojenější a bude se dívat na svět kolem sebe pozitivněji. Jenže takový vztah tak úplně neplatí.

Jádro příčiny osvětlují psychologové z Harvardovy univerzity s využitím několika experimentů ve své studii z roku 2018. Začali zvolna. Účastníkům experimentu byly nejprve promítány barevné tečky v barevném spektru od tmavě fialových k tmavě modrým. Úkolem účastníků bylo zaznamenat, kdy je tečka modrá. Když byly tečky proporcionálně stejně zastoupeny, účastníci byli velmi přesní v rozlišování modrých a fialových teček. Následně ale výzkumníci snížili podíl modrých teček a chybovost v určování barev se výrazně zvýšila. Lidé začali zařazovat jako modré tečky i ty, které předtím zařadili jako fialové. Začali hledat rozdíly v odstínech i tam, kde je předtím vůbec neřešili.

Dalo by se namítnout, že jde o obyčejné tečky. Člověk se časem unaví a začne vidět modrou i tam, kde už je fialová. Proto výzkumníci postoupili o krok dále a zopakovali celý experiment, tentokrát s lidskými tvářemi. Na promítaných fotografiích byli lidé s nepřátelskými, neutrálními a přátelskými výrazy. Úkolem účastníků bylo zaznamenat nepřátelské výrazy. Na začátku pokusu byli lidé v určování výhružných obličejů velmi dobří. Jakmile ale začali výzkumníci podíl výhružných obličejů snižovat, chybovost se opět prudce zvýšila. Lidé začali jako výhružné zařazovat tváře s jednoznačně neutrálním výrazem.

Co by za to daly děti v Africe?

Občas se zdá, jako by ekonomové zapomínali, že lidé žijí na konkrétním místě a v konkrétním čase, tedy vysvětlovat jim, že se mají lépe než předci v 16. století nebo Somálci dnes, je poměrně zbytečné. Je to jako říkat dítěti, že má všechno dojídat, s argumentem, ať se podívá, co by za to daly děti v Africe. Lidé se poměřují s lidmi okolo. Žijí ve své bublině. Proto například výrazně roste pravděpodobnost sebevraždy u lidí žijících v bohatém sousedství či majících ve své sociální bublině výrazně úspěšnější lidi. Ze stejného důvodu mají na lidskou psychiku negativní vliv i sociální sítě, kde lidé většinou sdílejí jen radostné okamžiky, což vyvolává pocity úzkosti či napomáhá depresím u člověka, který si prochází nešťastným obdobím.

Vědci šli ale ještě dále. Další experiment žádal po účastnících, aby hodnotili etičnost navrhovaných studií. Výzkumníci dali do výběru studie vysoce dbající na etiku, neutrální a vyloženě neetické. Ze začátku lidé zařazovali jednotlivé studie relativně přesně. Když ale začali mizet ty neetické, chybovost opět výrazně vzrostla. Účastníci začali označovat za neetické i ty, které byly v pořádku.

Výzkumníky tak jednoznačné výsledky velmi překvapily, proto experimenty znovu zopakovaly. Tentokrát se ale rozhodli, že budou účastníky výslovně upozorňovat, že se změnil poměr sledovaných objektů a mají si na to dát při zařazování pozor. Výsledek? Pořád stejně jednoznačný, jakmile ubylo sledovaných objektů, výrazně narostla chybovost. Výzkumníci proto změnili pravidla experimentu ještě jednou. Řekli účastníkům, že jim za každé správné zařazení zaplatí. Ani poté se ale na výsledcích nic nezměnilo.

Zbývá vám ještě 70 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se