Už když se v neděli večer vracel Oldřich Borusík ze Zlína s dcerou z Itálie, věděl, že je oba čeká dvoutýdenní povinná karanténa.

"V Itálii jsme bydleli v oblasti Benátska, v malém městě, byl tam úplný klid, žádná hysterie ani panika. V průběhu pobytu mi volal zaměstnavatel, ať po návratu zůstanu doma," popisuje Borusík. Už cestou proto volal na zlínskou hygienickou stanici a zjišťoval, jak se má chovat. Nákup jídla řešit nemusel.

"Manželka s námi na dovolené nebyla, protože zůstala po menším úrazu doma. Tak nakoupila všechno potřebné, včetně potravin. Také sousedi nám nabídli pomoc, že nám koupí třeba pečivo. A vtipkovali jsme, že i kdyby ne, aspoň trochu zhubneme," směje se Oldřich Borusík.

Povinná karanténa pro něj znamená, že jeho dny teď vypadají jako "víkendový režim" − je doma s manželkou a dcerou. Ta studuje konzervatoř v Opavě. "Už při návratu z Itálie jsme se domluvili, že dcera radši zůstane dva týdny doma. Její kantoři souhlasili. Když se teď zavřely všechny školy, je svým způsobem ráda, aspoň toho tolik nezamešká," říká Oldřich Borusík.

Nikdo z rodiny žádné příznaky nemoci necítí. "Domácí vězení" tráví v klidovém režimu. "Díváme se na televizi, doháníme doma resty. Jen mě štve, že i když nemusím vstávat, mám v sobě nějaký přirozený budík a budím se stejně každý den v šest ráno," směje se Borusík.

Zbývá vám ještě 70 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se