Premiér dokázal správně namíchat poměr cukru a biče. Problém je ale v tom, co v projevu zamlčel

Premiér Andrej Babiš pronesl svůj bezkonkurenčně nejlepší projev. Byl neskonale lepší než projev Miloše Zemana. Babiš nedělal trapné věcné chyby jako prezident, který vyzval herce, aby šli rozdávat radost do domovů důchodců, když přitom tam je vstup z pochopitelných důvodů zakázán, a člověk tam spíš než radost, přitáhne smrt. Na rozdíl od Zemana se premiér též do nikoho hloupě nenavážel, neříkal, že opozice má mlčet. Naopak děkoval všem za úsilí, přístup, trpělivost, apeloval na svornost. Babišův projev byl zkrátka o světelné roky více státnický než Zemanův. Můžeme být rádi, že zodpovědnost je nyní na něm, a ne na Miloši Zemanovi. Otazníky - a nemalé - i po projevu samozřejmě zůstaly, ale k nim až nakonec.

V projevu byl správně namixován poměr cukru a biče. Na jednu stranu opakovaně vyjadřovaný obdiv těm, kdo dělají vše pro to, aby se problém povedlo zvládnout (lékaři, zdravotníci, bezpečnostní složky, všichni, kdo šijí roušky, pokladní v supermarketech, dobrovolníci, umělci, důchodci, média atd.), a na druhou stranu tvrdé odsouzení těch, kdo ignorují karanténu. Zvlášť jedna pasáž by se měla tesat. "Frajírci, co mají být v karanténě a klidně si dají společně pivo u dveří hospod, to fakt nejsou žádní hrdinové. Spíš zbabělci, kteří si neumí nic odříct. I když dobře vědí, že touhle svojí frajeřinou můžou nakazit své děti, ženu nebo staré rodiče nebo prarodiče, které koronavirus ohrožuje nejvíc. Vůbec nechápu, jak si takovou nezodpovědnost nejen ke své rodině, ale i zbytku všech našich občanů můžou dovolit."

Někomu to může připadat příliš tvrdé. Například Angela Merkelová se u vědomí toho, že omezení jsou opravdu drakonická, snažila lidi k dodržování karantény motivovat spíš pozitivně. Ale například kanadský premiér Justin Trudeau byl ještě tvrdší než Babiš: "Už toho bylo dost. Jděte domů a zůstaňte doma. To musíme udělat my všichni. A ujistíme se, že se to děje - buď poučením lidí o rizicích, nebo vynucením, pokud to bude potřeba." Babiš nevyhrožoval. Zůstal tak uměřený, jak jen to šlo. Díky za to.

A teď k tomu, co je trochu varovné. Babiš, i když přiznal jisté chyby, se v projevu až příliš chválil a až příliš se z problémů vymlouval. Dvakrát zdůraznil, že "vedeme si velice dobře". Prohlásil, že "jsme jedna z mála zemí, která nepromeškala ten správný čas na zavedení přísných opatření, která zamezí živelnému šíření nákazy… a jedna z nejpřísnějších a nejčasnějších opatřeních zavedla právě naše vláda." Částečně je to pravda. A je to skvělé. Jenže sebechvála se dá pochopit, je-li jejím cílem šíření optimismu, ale už méně, kdy má sloužit jako prostředek bagatelizace problémů a osobního PR.

O což bohužel asi trochu šlo, protože k problému nedostatku ochranných pomůcek, který premiér nejdříve poměrně drze popíral, v projevu řekl jen to, že "se nám bohužel zpozdily dodávky roušek a respirátorů". A to, že jeho vláda, na rozdíl třeba od vlády slovenské, nezajistila ochranné prostředky včas, odbyl tím, že jde o "celosvětově nedostatkové zboží". Je to bohužel jen část pravdy. Ta druhá je, že nedostatek roušek, který je nyní nutné řešit ohromující akcí "šije celé Česko", padá na vrub této vlády, která prostě nezařídila, co měla, a i nyní má s distribucí ochranných pomůcek značné problémy, což vidí každý lékař.

A dál: Když premiér tvrdil, že dělá vše, aby se krize zvládla, dluží lidem vysvětlení, proč u nás tak vázne testování, když je to podle korejských či německých zkušeností klíč ke zvládnutí nákazy. K tomu neřekl vůbec nic.