Vývoj kurzu české měny je jedním ze symptomů dopadů koronaviru na ekonomiku a finanční trhy. Koruna počátkem letošního roku posílila až pod úroveň 25 korun za euro. Již od loňského podzimu pro ni představoval vítr do plachet jak růst úroků České národní banky, tak zlepšení globálního sentimentu v podobě nižších obav z brexitu a obchodních válek. Koncem února ale přišel obrat, daný nástupem koronaviru. Bylo zřejmé, že pandemie zapůsobí coby velký třesk s přepsáním trendů v ekonomice i ve výhledu měnové politiky. Viditelně kleslo i euro vůči dolaru, což je důležitý faktor pro středoevropské měny.
Koruna se aktuálně obchoduje v oblasti 27,50 korun za euro a od půlky února oslabila o 10 procent. Kurzový vývoj nyní hledá směr, což platí o regionu obecně. Zůstaneme-li u domácí ekonomiky, tak lze konstatovat, že slabší měna příliš nepomůže. Exportní trhy a výroba obecně jsou paralyzovány uzavírkami souvisejícími s koronavirem. Oslabení koruny vede k růstu nákladů, spíše než k vyšší konkurenceschopnosti, a žádoucí není ani z pohledu finanční stability.
Zásadní pro české exportéry bude rozjezd globální ekonomiky spolu s ústupem koronavirových restrikcí. Tento proces pozvolna začíná a jakkoliv nebude hladký, tak by měl nastolit několik trendů. Předně, měl by se zlepšit postoj investorů vůči riziku. Ekonomiky se začnou zotavovat z nejhoršího. Euro by mělo pozvolna posílit vůči dolaru. Takové prostředí by bylo pro českou měnu příznivé.
Koruna by navíc mohla být díky restrikcím ušetřena nepříznivých faktorů typických pro léto, jakými jsou nákupy deviz domácnostmi pro zahraniční dovolenou či výrazné repatriace dividend do zahraničí. Zároveň je zřejmé, že rychlé posílení koruny by příliš nevítala ČNB. Přesto si myslím, že atakování úrovně 26 korun za euro není pro letošní druhé pololetí utopickým scénářem.
