Bylo studené lednové ráno roku 2008, Londýn právě zasypala čerstvě napadaná sněhová pokrývka. Finanční krize naplno nabírala na obrátkách. Akciové trhy zaznamenávaly týden co týden více než desetiprocentní propady. Pracoval jsem tehdy v londýnském finančním centru Canary Wharf, když jsem si cestou z práce všiml skupiny zhruba 50 lidí, kteří tu postávali a házeli po všech zaměstnancích jedné z největších světových bank sněhové koule. Jakmile jsem dorazil ke svému pracovnímu stolu, zapnul jsem si zprávy. Právě v nich byly záběry z podobných protibankovních protestů, které probíhaly po celé Británii.

V kanceláři jsme tak polemizovali nad tím, proč si protestující vybíjejí zlost na řadových bankovních úřednících. Vždyť tyto banky jsou pouhým přímým nástrojem finanční politiky státu. Neuběhlo více než šest měsíců a v New Yorku začaly protesty Occupy Wall Street. Mileniálové na nich v podobném duchu protestovali kvůli dopadům finanční krize na Spojené státy americké. A obdobné protesty se následně "roznesly" do celého světa.

Zbývá vám ještě 70 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se