Se začátkem prázdnin přichází vhodná chvíle pro zhodnocení toho, jak české vysoké školy obstály v období jarní koronavirové krize.

První velké varování přišlo od hygieniků počátkem února, kdy jsme museli zajistit izolaci studentů, kteří se vrátili z Číny. Počátkem března se objevil první nakažený profesor a pak dostaly události rychlý spád. Ministerstvo zdravotnictví zakázalo 11. března vstup studentům na univerzity a všechny školy začaly řešit, jak si poradí s letním semestrem. Na českých vysokých školách studuje v současné době téměř tři sta tisíc mladých lidí, včetně velkého množství cizinců, a tisíce českých studentů byly na výměnných pobytech v zahraničí. Nastalo období intenzivní komunikace s partnerskými vysokými školami, které se brzy ocitly ve stejné situaci jako my. Asi jediná země, kde na jaře probíhala prezenční výuka, byl Tchaj-wan, všude jinde se začalo učit on-line. A začalo "stěhování národů". Naši studenti se vraceli ze zahraničí a zahraniční studenti se snažili vrátit domů. Například VŠE má mimořádné počty amerických studentů, takže jsme zajišťovali pro Evropu výuku některých předmětů dopoledne a pro Američany se učilo kvůli časovému posunu večer.

Jako rektorka velké vysoké školy musím samozřejmě ocenit rychlost, s jakou se většina našich učitelů vypořádala s on-line výukou, i zodpovědný přístup našich studentů k plnění studijních povinností v mimořádně složité době. Ale nejen studenti a učitelé tvoří vysokoškolskou komunitu. Musím ocenit statečnost zaměstnanců vysokoškolských kolejí. Řešit problémy cizinců nakažených covidem-19, zajistit karanténu pro ty, kteří přišli s nakaženými do kontaktu, a zamezit šířící se panice, to vše v období obrovského propadu příjmů z kolejného. Být ředitelem kolejí není v současné době opravdu žádný med.

A v neposlední řadě musím ocenit také přístup ministerstva školství. Nebývá zvykem, aby připravilo v rekordně krátké době zákon, který nám dal základní právní jistotu v krizové době. Díky zákonu o zvláštních pravidlech pro vzdělávání a rozhodování na vysokých školách v roce 2020 dokázaly vysoké školy zvládnout i přijímací řízení, protože klasické prezenční přijímací zkoušky pro tisíce zájemců se letos prostě konat nemohly.

Říká se, že vše špatné je pro něco dobré. V případě vysokých škol se ukázalo, že se dokážou rychle přizpůsobit a obstát se ctí v krizové době i to, jak významnou úlohu v české společnosti hrají. Stačí si vzpomenout na dobrovolnickou činnost studentů, zapojení lékařských fakult, inovační kapacity technických univerzit i přínos ekonomů. Jsem pyšná na to, že v Národní rozpočtové radě má VŠE 100procentní zastoupení, a věřím, že společenské vědy pomohou k řešení toho, co nás v nejbližší době bohužel čeká. Restart ekonomiky bude složitý, ale i s přispěním českých vysokých škol jej tato země zvládne.