Ve vzduchu je cítit nasládlá vůně mladiny a atmosféra nadšení. Ve varně právě sládci připravují první várku piva ve znovuotevřeném pivovaru Domažlice. Nejstarší z nich, 69letý Bohuslav Hlavsa, tady pracoval od svých 15 let. V roce 1966 sem nastoupil do učení a vydržel tady až do roku 1996, kdy tehdejší majitel pivovaru Plzeňský Prazdroj provoz ukončil. Zkušený sládek, který posledních 10 let pracoval v pivovaru Kout na Šumavě, teď pomáhá v Domažlicích navázat na původní receptury. Novou krev a nápady sem spolu s ním vnášejí dva mladí sládkové: 27letý David Bierhanzl a 26letá Jana Müllerová.

Všichni tři teď společně postávají u varen, nad nimiž se klene skleněný strop, přes který je vidět do několikapatrové galerie nad námi. Historická budova se totiž během rekonstrukce proměnila v multifunkční kulturní centrum. Kromě pivovaru, pivnice a restaurace se tady nachází ještě knihovna, komunitní centrum, muzeum česko-bavorského příhraničí a sály určené pro pořádání kulturních akcí a výstav.

"Teď se nacházíme v takzvaném hvozdu v prostorách bývalé sladovny. Dole bylo topeniště a nad ním dvě lísky, kde se sušil slad," vysvětluje původní účel věžovité stavby sládková Jana Müllerová. Ukazuje přitom na dnes už nefunkční zděné topeniště s tradičním pivovarnickým pozdravem Dej Bůh štěstí. A vypráví, že jako lokální patriotka si znovuotevření domažlického pivovaru nemohla nechat ujít.

Město má jednu z nejstarších tradic vaření piva

Na stávajícím místě vyrostl pivovar na konci 19. století. První písemná zmínka o vaření piva v chodské metropoli je ale výrazně staršího data − pochází z roku 1341 a dodnes ji připomíná freska na stěně jednoho ze sálů komunitního centra. Je na ní vyobrazený Jan Lucemburský, jak Chodovi v kroji potvrzuje privilegium vařit ve městě pivo. Domažlice se tak pyšní jednou z nejstarších tradic souvislého vaření piva na českém území.

Když se v roce 1996 na mnoho let výroba piva přerušila, brala to podle současného místostarosty Domažlic Stanislava Antoše řada obyvatel jako velkou křivdu. "Ke konci se pivo vařilo už jen v budovách ze 70. let minulého století. Historické objekty se nevyužívaly 40 let a byly ve velmi špatném stavu. Myšlenka na obnovu pivovaru se od té doby objevila v řadě volebních programů.

Až před 10 lety ale město, jež je dnes majitelem pivovaru, vypsalo architektonickou soutěž na jeho rekonstrukci. V té zvítězil pražský ateliér Mepro, který stojí za současnou podobou pivovaru," líčí Antoš, zatímco v pivovarské pivnici ochutnáváme místní dvanáctku.

První etapa rekonstrukce byla dokončena v roce 2016. Opravený hvozd se proměnil ve výstavní prostory. Zbylé objekty se dočkaly otevření letos v létě. Rekonstrukce celé budovy stála asi 140 milionů korun, z toho necelou polovinu pokryly dotace z Evropské unie. Radnici se podařilo získat celkem čtyři dotační tituly z programu IROP a z Programu přeshraniční spolupráce. Zbytek hradila z městského rozpočtu a prostřednictvím obchodní společnosti Domažlické městské lesy.

Maximální kapacita pivovaru je 3000 hektolitrů ročně. Současný plán zatím počítá s ročním výstavem okolo 1000 až 1500 hektolitrů. Historický pivovar přitom vyráběl výrazně více piva.
Maximální kapacita pivovaru je 3000 hektolitrů ročně. Současný plán zatím počítá s ročním výstavem okolo 1000 až 1500 hektolitrů. Historický pivovar přitom vyráběl výrazně více piva.
Foto: HN – Lukáš Oujeský

Většina piva půjde do pivnice a restaurace

Městská firma je také majitelem pivovaru a přilehlé pivnice. Vedle toho je v budově ještě restaurace, kterou má v nájmu soukromý majitel. Právě do těchto dvou hospod poputuje většina produkce místního piva. Čepovat se tady bude čerstvé nefiltrované pasterované pivo z tanků. Část piva se ale bude také stáčet do lahví nebo sudů a nabízet k prodeji s sebou.

"V základní nabídce pivovaru jsou tradiční česká piva Domažlická 10, Čerchov 11 a Domažlická 12. Doplňují je tmavý ležák Čakan a silný speciál Domažlický Doppel. Postupně přibudou i různé druhy svrchně kvašených piv, pšeničné pivo a další sezonní speciály," popisuje sládek David Bierhanzl, který do Domažlic přešel z Plzeňského Prazdroje.

Slovo pivo − německy Bier − má přitom i ve svém příjmení. "Výraz Hanzl může být forma jména Hans nebo mít něco společného s hanzovními městy. Možná byl nějaký můj předek obchodník s pivem. Každopádně z naší současné rodiny jsem první, kdo se pivovarnictví věnuje," vypráví Bierhanzl, který má kromě vaření piva na starosti i další, provozní záležitosti pivovaru.

Ukazuje nám několik historických pivních etiket značek Čerchov a Čakan, které se pivovar rozhodl obnovit. V minulosti se tu vařily i značky Světovar a Rychtář. Shodou okolností dnes existuje ještě jiný pivovar, který vaří Rychtáře, a to v Hlinsku na Pardubicku.

Sládek David Bierhanzl má kromě vaření piva na starosti i další, provozní záležitosti pivovaru.
Sládek David Bierhanzl má kromě vaření piva na starosti i další, provozní záležitosti pivovaru.
Foto: HN – Lukáš Oujeský

Pivovarské muzeum přiblíží vaření piva

Z pivnice se přesouváme na humna − tedy do prostoru, kde v minulosti klíčil namočený ječmen. Dodnes jsou tady k vidění prvky původní sladovny − kolo, váha, šnekový dopravník či náduvník. "Plánujeme tady otevřít expozici věnovanou historii i současnosti vaření piva, kterou si návštěvníci budou moci prohlédnout za doprovodu sládka nebo pracovníka kulturního střediska," přibližuje místostarosta Stanislav Antoš.

V těchto prostorách je umístěna i většina současných výrobních technologií pivovaru, a návštěvníci tak mohou sládkům nahlédnout "pod pokličku". Pivo tady vaří z měkké domažlické vody, českého sladu a tradičního chmele odrůdy Žatecký poloraný červeňák. "Spolupracujeme se žateckým Chmelařským institutem, takže máme možnost vyzkoušet i nově vyšlechtěné odrůdy pro speciální várky," popisuje sládek David Bierhanzl.

Maximální kapacita pivovaru je 3000 hektolitrů ročně. Současný plán ovšem zatím počítá s ročním výstavem okolo 1000 až 1500 hektolitrů. Historický domažlický pivovar přitom vyráběl výrazně větší množství piva. V roce 1995 se jeho roční výstav blížil 200 tisícům hektolitrů.

"Vidíte to velké parkoviště u supermarketu? To celé byl v minulosti pivovar. Dnes už z něj zbyla jen menší část," líčí Bierhanzl, zatímco nám z okna ukazuje, kde stály další budovy pivovaru.

Za zábavou i poznáním

Z podzemní pivovarské části se vydáváme na prohlídku čtyř nadzemních pater. Nahlížíme do komunitního centra, prostor knihovny i výstavních sálů, kterým dominují staré dřevěné sloupy, stropy a klenby. Domažlice si od nového multifunkčního centra slibuje podporu jak kulturního života místních, tak turistického ruchu.

"Věřím, že sem lidé budou chodit za poznáním a vzděláním na výstavy a do knihovny a za zábavou na pivo či na divadlo. Spojení tolika možností kulturního vyžití na jednom místě je poměrně unikátní," uvádí místostarosta Antoš.

Radnici navíc centrum pomohlo získat nové prostory pro pracovníky města. "Způsobilo to tak trochu akci kulový blesk. Tím, že jsme sem přesunuli knihovnu, se uvolnil objekt, kam se mohou přestěhovat strážníci. Ti se předtím tísnili v nevyhovujících prostorách na radnici. A to zase dává větší prostor některým odborům, které ho dosud neměly dostatek," popisuje Antoš.

Otevřením kulturního centra tak městu práce ani zdaleka nekončí, ale čeká ho ještě další náročná logistická akce.

Článek byl publikován ve speciální příloze HN České pivo.