Chceme penze navyšovat dlouhodobě, tomu tedy musí odpovídat příjmy a výdaje. Nelze kvůli nějakým planým slibům nerozvážně zničit celý rozpočet, pak nebudeme mít na žádné důchody." Uhodnete autora? Jsou to slova předsedy vlády Andreje Babiše z konce února. Tehdy už bylo jasné, že ekonomika zpomaluje, a sám Babiš připouštěl, že schodek státního rozpočtu poroste. To všechno předtím, než si vláda uvědomila, jak velký nápor na ekonomiku, a tedy i na státní finance se valí z Číny v podobě koronavirové nákazy. Po půl roce se mezi vládními politiky stalo módou dopady pandemie nafukovat. Koaliční vláda si za pomoci komunistů nechala schválit deficit 500 miliard a najednou je možné všechno. Rozdává se nalevo napravo, chaoticky se snižují daně a vrcholem je závod o to, jak získat přízeň armády důchodců.

Obě vládní strany, ANO i ČSSD, vsadily na jednorázový "koronavirový bonus". Má to být pět až šest tisíc, takže si rovnou můžeme zakroužkovat vyšší částku a premiérovo zdánlivé váhání, zda bonus pro důchodce "dáme buď příští, nebo možná ještě letošní rok" v souladu s politickou dynamikou řídící v Česku vývoj důchodů znamená, že to bude letos i příští rok. Vždyť volby jsou tento i příští podzim.

Částka, kterou Babiš a souběžně i ministryně sociálních věcí a místopředsedkyně ČSSD Jana Maláčová vytáhli z klobouku, nemá jakékoliv racionální zdůvodnění. Pokud za ně nepovažujeme Babišovu úvahu, že během koronavirové krize prožívali důchodci stres, takže si zaslouží jednorázový příspěvek.

Odměna za stres je ve světě důchodových systémů svérázný koncept, ale pokud se ujme, nezapomeňme, že dnešní senioři nejsou jediní, kdo je vystresovaný. Ti mladší, kteří odvádějí vysoké "důchodové pojištění" a dobře vědí, že zpět dostanou jen zlomek, jsou z této perspektivy ve stresu dlouhodobě. Dají ho najevo při volbách? Vždyť mladší generaci politici sabotováním důchodové reformy hodili přes palubu zcela vědomě.