V českém mediálním prostředí existuje mimořádně populární figura. „Počkám si, co napíšou všichni ostatní, a pak napíšu pravý opak.“ Publicita, citovanost, hodinová sláva zajištěna. Tentokrát se neobsazené pozice „proti všem“ ujal Tomáš Halík.

Katolický kněz, intelektuál, držitel Templetonovy ceny se v Lidových novinách svěřil, že on by si nikdy odznáček „Je suis Charlie“ nepřipnul, protože, jak píše: „Když jsem viděl „karikatury“ časopisu Charlie Hebdo, silně připomínající znevažující obrázky Židů v antisemitském tisku, vnímal jsem je nejen jako urážku posvátných symbolů tu islámu, tu křesťanství, nýbrž také jako porušení zásadní hodnoty naší kultury, kterou je úcta k druhým – hodnoty, která není nižší než svoboda tisku.“

Proč by mělo být právě náboženské přesvědčení a jeho možné důsledky a slepé uličky uchráněno od karikatury, na rozdíl třeba od přesvědčení politického nebo jinak kulturně-sociálního, Tomáš Halík blíže nevysvětluje.
Nemohu ho k tomu nutit. Jen přiznám, že je mi bližší postoj nositele literární Man Bookerovy ceny Salmana Rushdieho, který v reakci na pařížský masakr napsal, že náboženství, stejně jako každá ideologie, musí v otevřené společnosti akceptovat kritiku, karikaturu a... ano, i drsný výsměch.

Horší je, že si Halík ve svém odsudku Charlie Hebdo pomáhá tím, že mu karikatury „silně připomínají“ antisemitské malůvky. To je hned dvojí faul.

Zaprvé formální: Když řekneme, že nám něco „silně připomíná“ cokoli, umožňuje nám to vsugerovat čtenáři asociaci, z níž se ale zároveň můžeme kdykoli vyvinit, protože každému, kdo by chtěl naši úvahu logicky domýšlet, může říci, že jsme to vlastně tak úplně nemysleli. Tento diskurzivní postup má v oblibě vedle Tomáše Halíka například Miloš Zeman.

Druhý faul je obsahový: „Antisemitské malůvky“, k nimž Tomáš Halík karikatury pařížského časopisu přirovnává, vždy útočily na slabé a bezbranné. Bylo to kopání do budoucích obětí, nic než přímá příprava kremačních pecí. Militantní islamisté ale nejsou slabí a bezbranní. Terorista není oběť. Karikatury Charlie Hebdo neútočily na islám, ale na jeho zrůdnou aplikaci, proti které mimochodem není imunní žádné náboženství. Ani Halíkovo a moje.
Smích je vždy obrana před zlem. Předpokládám, že se Tomáš Halík nechce ani vzdáleně podobat postavě mnicha Jorgeho z Burghosu z románu Umberta Eca Jméno růže, který chtěl zabránit zveřejnění Aristotelovy knihy pojednávající o smíchu za jakoukoli cenu, protože smích se podle něj neztotožňoval s důstojností víry.

Jak upozornil ve Washington Post politolog Fareed Zakaria, fundamentalismus je rizikem každého náboženství. Za pozornost podle něj stojí, že v Koránu se tresty za blasfemii, rouhačství, o kterém implicitně Halík píše, nevyskytují. Jsou až záležitostí pozdějších interpretací. Zato ve Starém zákoně najdeme přímý návod k trestům pro ty, kdo zlořečí jménu Hospodinovu. Dalo by se říci: Ještě že Ježíš vyzývá v Novém zákoně k lásce a toleranci.
Pokud jde o svaté texty, vždy jde o to, kdo s nimi zachází, ne o texty samotné. Proto je dobré, když mezi vykladači převažují nikoli fundamentalisté, ale lidé se smyslem pro humor, sebeironii a nadhled. Takový nadhled, který zabrání tragédiím. Včetně těch, že se někdo tváří v tvář hrůzám podobným pařížskému útoku začne dopouštět ohřívání vlastní polévky, relativizací všeho druhu, zkrátka všeho, k čemuž se jinak rozumný až osvícený Tomáš Halík tentokrát nebezpečně přiblížil.

Co s tím? Kdybych byl karikaturista, nakreslil bych jako formu piety za mrtvé kolegy z Charlie Hebdo parafrázi nápisu z pražských zdí roku 1968. Tehdy se tam psalo „Lenine, probuď se, Brežněv se zbláznil“. Na mé kresbě by bylo: „Ježíši, probuď se, zbláznil se Halík.“ Ježíš by to, domnívám se, vzal s humorem.

Ale snad jsem úplně vedle, snad se Tomáš Halík také směje, snad svůj text pro Lidové noviny psal jen a jen pod vlivem epigramu Karla Havlíčka Borovského: „Není nad původnost, každý po ní touží, lidé chodí přes most, to já půjdu louží.“

Ale vymáchal se pořádně, Halík jeden, jen co je pravda.

...

Pokračování tohoto článku si mohou přečíst jen předplatitelé. Děkujeme za vaši přízeň.
Obsah starší než měsíc je součástí archivu a do článků zdarma se nepočítá. Chcete číst bez omezení? Předplaťte si plný přístup.
Předplatit od 199 Kč / měsíc
Máte již předplatné?