Proroků věštících hlubokou krizi přibývá. Někteří ji předpovídají už řadu let, ona ale pořád nepřichází. Poukazují na nafouklé bubliny od akciových trhů po studentské půjčky, ale ty pořád ne a ne prasknout. Možná je vysvětlení jednoduché. Celý svět žije v jedné velké, centrálními bankami neustále dofukované bublině. Dobrá zpráva je, že zřejmě ještě nějaký čas nesplaskne, horší už je, že o to větší to bude rána, až se tak stane.

Pokud chce člověk rozklíčovat, co se dnes v ekonomice děje, a připravit se na budoucnost, měl by sledovat, kam tečou peníze. A právě neoddělitelný vztah mezi tokem peněz a ekonomickými bublinami je hlavním motivem nově vydané knihy Ekonomické bubliny. Ekonom Dominik Stroukal vypráví příběh o tom, jak se v minulosti skutečnými vládci namísto králů stali centrální bankéři, jak za to králové i poddaní na konci často zaplatili a jak se lidé nepoučili a vše se začíná opakovat.

Když v roce 2008 udeřila krize, centrální banky reagovaly snižováním úrokových sazeb. Časem se dostaly až na nulu. Banka si tak mohla u centrální banky půjčit peníze prakticky zdarma. Ty pak tekly k domácnostem i firmám. Rozhýbaly se tím investice i spotřeba. Kdo by si nechtěl půjčit za tak mizivý úrok a kdo by za něj šetřil? Banky navíc nepotřebují peníze od střadatelů a nemají důvod nabízet jim zhodnocení úspor vyšším úrokem, když si mohou půjčit levněji od centrální banky, která je vytváří doslova z ničeho.

Centrální banky navíc začaly ve velkém skupovat i firemní dluhopisy. To snížilo jejich výnosy, firmám se zlevnilo financování. Peníze začaly téct i na akciové trhy. Ekonomika se odrazila ode dna a začala znovu růst. Stroukal ovšem nabízí hypotézu, že světová ekonomika se od skutečného dna nikdy neodrazila. Nikdy k němu neklesla. Hypoteční bublina se nevyfoukla, jen z ní ušel vzduch, který ovšem centrální banky právě přítokem nových peněz vytvořených z ničeho doplnily. To stejné platí pro akciový trh. Centrální banky nedovolily ekonomice, aby se dostala na dno a tím se odbouraly špatné investice.

Stroukalovu hypotézu podporuje vývoj burzovních indexů. Například Dow Jones se dnes pohybuje kolem 26 tisíc bodů. Maxima před krizí dosáhl v roce 2007, tehdy byl na necelých 14 tisících bodech. V roce 2009 se propadl na 6600 bodů. To znamená, že od této chvíle dodnes se už zečtyřnásobil.

Nedávno jste již předplatné aktivoval

Je nám líto, ale nabídku na váš účet v tomto případě nemůžete uplatnit.

Pokračovat na článek

Tento článek pro vás někdo odemknul

Obvykle jsou naše články jen pro předplatitele. Dejte nám na sebe e-mail a staňte se na den zdarma předplatitelem HN i vy!

Navíc pro vás chystáme pravidelný výběr nejlepších článků a pohled do backstage Hospodářských novin.

Zdá se, že už se známe

Pod vámi uvedenou e-mailovou adresou již evidujeme uživatelský účet.

Děkujeme, teď už si užijte váš článek zdarma

Na váš e-mail jsme odeslali bližší informace o vašem předplatném.

Od tohoto okamžiku můžete číst neomezeně HN na den zdarma. Začít můžete s článkem, který pro vás někdo odemknul.

Na váš e-mail jsme odeslali informace k registraci.

V e-mailu máte odkaz k nastavení hesla a dokončení registrace. Je to jen pár kliků, po kterých můžete číst neomezeně HN na den zdarma. Ale to klidně počká, zatím si můžete přečíst článek, který pro vás někdo odemknul.

Pokračovat na článek

Index Nasdaq Composite dosáhl za stejnou dobu šestinásobné hodnoty. Nabízí se dvě vysvětlení. Buď lidstvo dokázalo tak prudce zvýšit svou produktivitu, nebo za značnou část odpovídají právě peníze tekoucí z centrálních bank. Stroukal se přiklání k druhé možnosti.

Obdobná situace je i u hypoték. Case-Shillerův index ukazuje, že ceny nemovitostí jsou dnes už zase tam, kde byly před krizí v roce 2008. Navíc dnes rostou stejným tempem jako před krizí. Mezi roky 2006 a 2012 spadly ceny nemovitostí v USA o 27 procent, ovšem mezitím masivně intervenovala centrální banka. Bez toho by byl ale pád cen pravděpodobně vyšší. Trh nemovitostí se nedostal na své skutečné dno, neboť ho centrální bankéři napumpovali novými penězi.

Kdyby nebyly peníze tak levné, firmy typu Tesla by pravděpodobně už dávno zkrachovaly. Sám Elon Musk přiznal, že loni byla jeho automobilka před krachem. A to za situace, kdy jsou investoři ochotni kvůli levným penězům snášet opravdu hodně. Podobnou úvahu lze vztáhnout i na firmy jako Uber či Lyft.

Stroukal v knize diskutuje myšlenky v praxi často nesmiřitelných táborů. Tabu nejsou myšlenky Karla Marxe ani Ludwiga von Misese či Hymana Minského. Právě posledně jmenovanému ekonomovi se nedávno věnovaly i Hospodářské noviny. Pokud splaskne Stroukalem popisovaná všebublina, je to právě Minsky, kdo bude moci nakonec konstatovat, já vám to říkal.

Ve své době nedoceněný americký ekonom nabídl vysvětlení, proč je finanční systém vnitřně nestabilní a co se stane, když do něj začnou téct levné peníze. Hospodářství se podle Minského vyvíjí ruku v ruce s dobrou a špatnou náladou. Optimismus vede k ještě většímu optimismu a pesimismus k ještě hlubšímu pesimismu. Jádro nestability současného hospodářství se potom skrývá v dluhovém financování investic – tedy růstu na dluh.

A levné peníze od centrálních bank prudké zadlužování podporují jak mezi firmami, tak mezi domácnostmi. Je to viditelné při pohledu na prudký růst světového dluhu, který neustále láme rekordy. Od Spojených států po Čínu. Nyní dosáhl už trojnásobku HDP celého světa.

Pokud má být ekonomika stabilní, musí mít podle Minského firmy vždy dostatek příjmů na splácení závazků. Pokud tomu tak je, firmy nemůže příliš ohrozit například zvýšení úrokových sazeb. Když ale panuje optimismus delší dobu, firmy pomalu ztrácí zábrany a přechází k investicím, kdy splátky hodlají hradit z rostoucích příjmů, které očekávají. V současnosti se tak financují krátkodobými půjčkami. Později přichází tvrdé spekulace, kdy firmy sází na to, že se nakupovaná aktiva, například nemovitosti, v čase zhodnotí. Čím déle toto období optimismu trvá, tím více převažují dvě posledně jmenované strategie.

V tomto stavu stačí, aby se očekávání několika firem nenaplnila. Nedokážou hradit splátky, a protože je ekonomika propojená, problém se začíná šířit. Optimismus se mění v pesimismus. Firmy krachují, začíná krize. Přijde tedy brzy? Podle Stroukala to tak být nemusí, až se začnou objevovat známky vyfukování bubliny, přijdou centrální bankéři a znovu ji dofouknou. Vzhledem k tomu, že centrální banky mají obrovskou zásobu střeliva v podobě měnových intervencí, záporných sazeb, masivního skupování dluhu, bude trvat dlouho, než ho všechno vystřílí.  

A až se to stane, bubliny prasknou. Neefektivní firmy zkrachují, lidé přijdou o práci, někteří o bydlení. Zopakuje se krize z roku 2008 ve větším měřítku. Ekonomika se ale obrodí. V takový scénář ovšem Stroukal příliš nevěří. Nevěří, že by se centrální banky a vlády nepokusily najít způsob, jak bublinu znovu dofouknout. V sázce bude mnoho. Země jako Řecko či Itálie už by další hlubokou krizi zřejmě nevydržely.

Může proto přijít masivní skupování akcií firem, centrální banky či vlády budou posílat přímo lidem na účty peníze, aby je utráceli a dofukovali bublinu. Možná to bude centrální banka, kdo začne vyplácet základní příjem.

Podle Stroukala může lidi čekat život v podivném, centrálně plánovaném světě, kde bude stát skrz své centrální banky skupující akcie a dluh vlastnit firmy či plánovat spotřebu domácností.

Popisovaný svět připomíná ten, o němž se ve Spojených státech v posledních měsících intenzivně debatuje. Moderní monetární ekonomie získává stále více přívrženců, tolik, že na ni v médiích reagují i nobelisté. Mají strach z toho, co by mohla rozpoutat. Radikální teorie už si našla cestu i do Evropy včetně Česka.

Hlavní myšlenky tohoto směru jsou radikální. Podle jeho zastánců má stát garantovat plnou zaměstnanost bez ohledu na deficity rozpočtu. Dluh lze následně splácet nově natištěnými penězi a inflaci bude stát krotit daněmi. Politici převezmou roli centrální banky. Sám Stroukal tento sílící proud nezmiňuje, ale jeho kniha je důrazným varováním před takovými experimenty.

Ještě loni centrálních banky utahovaly kohoutky s penězi. Nyní americká i evropská centrální banka začaly brzdit ve svých proklamacích o zpřísňování podmínek. Znepokojily je propady na trzích, zpomalující ekonomika. Někteří analytici dokonce odhadují, že by americký Fed mohl sáhnout letos ke snížení sazeb. Lze to také interpretovat tak, že centrální banky se připravují znovu dofouknout bubliny. Pro ekonomiku už se levné peníze staly drogou.

Stroukal se v knize Ekonomické bubliny snaží nabídnout i několik rad, jak se na splasknutí všebubliny připravit. Hromadění dluhů například v podobě nákupu bytu na hypotéku jako investici mezi ně nepatří. Investice do vzdělání nebo zlatá cihla naopak špatným nápadem nejsou.