Lidstvo se možná dozví, proč vypadá vesmír mrtvolně. Už brzy ho čeká zkouška, zda samo přežije

První namodelovaný scénář tak říká, že vlivem klimatických změn se planeta promění tak, že nedokáže civilizaci uživit. Lidstvo přežije, ale podobně jako v řadě postapokalyptických filmů, se vrátí do dob před technologickou revolucí. Druhý scénář počítá s tím, že civilizaci čeká kolaps jako kdysi obyvatele Velikonočních ostrovů. Lidstvo zcela ignoruje klimatické změny, a tak v důsledku nedostatku zdrojů ať již v podobě jídla, nebo vody postupně vyhyne.

Třetí scénář je podle Franka nejhorší. Civilizace začne se změnou klimatu bojovat, ale už je za bodem zvratu, změnu nelze zvrátit. Civilizace se zhroutí, propásla svůj čas. Ve čtvrtém scénáři stihla na změny reagovat a dokázala se vyhynutí vyhnout. Podle loni zveřejněné výzkumné zprávy v odborném časopise PNAS je lidstvo bodu zvratu už nebezpečně blízko.

Klimatologové včetně Hanse Joachima Schellnhubera ve studii tvrdí, že překročení bodu zvratu znamená oteplení planety o dva stupně Celsia. Nyní se již oproti předindustriální éře oteplilo o 1,1 stupně Celsia. Lidstvu tak z pohledu klimatu zbývá 10–20 let na zvrácení trendu.

Podle Adama Franka nelze lidstvo vinit za to, že by bylo nenasytné a drancovalo planetu. Podobný vliv na svou planetu bude mít každá vesmírná civilizace. Horší je, když se to rozhodne ignorovat. Ve své nové knize upozorňuje, že každá civilizace svým rozvojem nutně ovlivní planetu. Potřebuje zdroje, jako je dříví, uhlí, ropa. Kácí stromy, vypouští skleníkové plyny, narušuje původní ekosystém. Na to vše planeta reaguje a otepluje se. Je tak pravděpodobné, že každá civilizace nutně směřuje k bodu, od kterého už tyto procesy nelze zvrátit.

Paleontolog Peter Ward patří mezi vědce přesvědčené o tom, že destruktivním bodem pro civilizace jsou klimatické změny a změny životního prostředí. Ward je špičkou ve svém oboru, je mimochodem jedním ze skupiny vědců, která jako první prokázala, že vymírání druhů souvisí s uvolňováním skleníkových plynů. Paleontolog se domnívá, že civilizace dosáhnou poměrně rychle rozmachu, ale také rychle degradací životního prostředí zaniknou. Nepřežijí změnu klimatu a vymírání druhů, které samy zapříčinily.

V pondělí v rozsáhlé zprávě upozornila OSN, že do deseti let může zmizet milion živočišných druhů, to je dle odhadu osmina všech. Studie, na níž tři roky pracovalo 450 expertů ze 132 zemí světa, dochází k závěru, že za vymíráním druhů stojí bezpochyby lidská činnost. Lidé poškodili 75 procent suchozemského a 66 procent mořského ekosystému. Samo lidstvo je přitom takovými změnami velmi zranitelné. Nedostatek pitné vody a potravy povede k migraci, válkám a může skončit ekonomickým kolapsem civilizace. Přesně tak, jak v jednom ze čtyř scénářů popisuje na začátku zmíněná studie vedená Adamem Frankem.

Sám Frank si ovšem minulý rok získal pozornost nejen svých kolegů, ale i na vědu orientovaných médií ještě jednou odvážnou, ale neméně zajímavou studií zvanou silurská hypotéza. Spolu se svým kolegou Gavinem Schmidtem se v ní zabývá otázkou, zda na Zemi již v dávných dobách nežila jiná vyspělá civilizace, která mohla zkolabovat právě například vlivem klimatických změn.

Jen v Mléčné dráze se nachází odhadem miliardy obyvatelných planet, galaxií jsou pak stovky miliard. Vesmír ale existuje s planetárními soustavami miliardy let, to je ohromné množství možností, kdy se kdekoliv v prostoru a čase mohla objevit vyspělá civilizace. Podle Franka a Schmidta je tak zcela legitimní zeptat se, zda nežila civilizace před lidmi nejen ve sluneční soustavě, ale i na samotné Zemi. Pozůstatky v podobě staveb nebo průmyslových výrobků by zcela zmizely do jednoho milionu let. Složití živočichové přitom Zemi obývají už 500 milionů let.

Odhalit dávnou civilizaci by tak mohlo jít ze sedimentů ukazujících právě na klimatické změny a vymírání druhů, které by civilizace způsobila. A podle sedimentů nastalo na Zemi před 56 miliony let období, kdy se výrazně zvýšila teplota a prakticky neexistovaly oblasti ledu, jakými jsou dnes Antarktida nebo Arktida. Dokonce se výrazně proměnil i podíl izotopů uhlíku a kyslíku - přesně tak, jak lze očekávat při činnosti lidské civilizace. A podobných období lze vystopovat v minulosti Země více.

Vědci ovšem žádný přelomový nález pradávné civilizace neohlásili. Studovaná období jsou charakteristická tím, že ke změnám docházelo pozvolna. Klimatické změny, které dle sedimentů trvaly desítky tisíc let, zvládne lidstvo za desítky let. Zmiňovaná podezřelá období jsou tedy pravděpodobně vyvolaná přírodními jevy. Nicméně celé to poukazuje na to, jak velký dopad civilizace na planetu má.

Pokud právě změna životního prostředí funguje jako destruktivní bod pro téměř každou civilizaci, znamená to, že taková civilizace přežije v industriálním období nanejvýš stovky let. A Frank se Schmidtem upozorňují, že k tomu, aby bylo vůbec možné vystopovat takovou dávnou civilizaci v sedimentech, by musela v industriálním věku strávit tisíce let. Civilizace mohou zkrátka existovat příliš krátce na to, aby je lidstvo dokázalo zachytit ve vesmíru nebo v minulosti vlastní planety.

Ve skutečnosti je ale míst, kde mohl existovat život, ještě násobně více, než by se mohlo zdát. Například Mars a Venuše byly v minulosti zřejmě obyvatelné planety podobně jako Země. Tato obyvatelná okna v historii trvala nejméně stovky milionů let. Poslední simulace NASA, které vychází z klimatických modelů pro Zemi, ukázaly, že Venuše mohla svým klimatem podporovat existenci života až dvě miliardy let. Někteří vědci se zabývají i tím, zda na planetě teoreticky mohla v minulosti působit vyspělá civilizace.

Současný stav Venuše, kde se teploty na povrchu pohybují kolem 500 stupňů Celsia, jsou důsledkem klimatických změn. Skleníkový efekt se na planetě utrhl ze řetězu. K takové katastrofě by na Zemi nedošlo, ani kdyby se lidstvo hodně snažilo, neboť je od Slunce mnohem dále, nicméně princip klimatických změn je úplně stejný. Jen s tím rozdílem, že na Venuši byl v minulosti bod zvratu výrazně křehčí. Venuše ukazuje, co se stane, když se podaří tento bod překročit a rozpohybovat nevratné procesy.

Lidstvo se tak možná blíží rozhodující zkoušce. Pokud neuspěje, dostane alespoň odpověď na otázku, proč je zřejmě vesmír tak mrtvolný. A za miliardu let, až se stane Mars poté, co se Slunce zvětší, znovu obyvatelným, si možná nějaká marťanská civilizace bude klást stejné otázky. Tou dobou bude Země vypadat jako dnešní Venuše.