Kolegové Hampl a Tůma na stránkách HN rozpoutali poměrně bouřlivou diskusi o omezenosti zdrojů a nákladech opatření na kontrolu pandemie Covid-19. Položili správné otázky, ale stále na ně nemáme odpověď, natož abychom podle toho řídili běh věcí příštích.

Problém není čistě český, ale celoevropský. Otestovat všechny v republice je sice finančně možné, šlo by "jen" o desítky miliard korun, ale logisticky zcela neproveditelné. Čím déle však nebude odpověď, umožňující porovnat přímé i vedlejší náklady kontroly pandemie s náklady zdravotními, tím horší ekonomický omyl riskujeme. Budujeme nesmírně drahou preventivní obranu ve formě Maginotovy linie, ale ignorujeme, že třeba jde o taktiku pro jiné bitvy minulého století.

Přitom odpověď již mohla být na stole, bohužel se místo toho buď ekonomové trumfují v pesimistických předpovědích, nebo v částkách, která bude potřeba k obnově ekonomiky. A v tomto kontextu jsou dvě stovky miliard korun deficitu vlastně uměřený údaj.

Nedávno jste již předplatné aktivoval

Je nám líto, ale nabídku na váš účet v tomto případě nemůžete uplatnit.

Pokračovat na článek

Tento článek pro vás někdo odemknul

Obvykle jsou naše články jen pro předplatitele. Dejte nám na sebe e-mail a staňte se na den zdarma předplatitelem HN i vy!

Navíc pro vás chystáme pravidelný výběr nejlepších článků a pohled do backstage Hospodářských novin.

Zdá se, že už se známe

Pod vámi uvedenou e-mailovou adresou již evidujeme uživatelský účet.

Děkujeme, teď už si užijte váš článek zdarma

Na váš e-mail jsme odeslali bližší informace o vašem předplatném.

Od tohoto okamžiku můžete číst neomezeně HN na den zdarma. Začít můžete s článkem, který pro vás někdo odemknul.

Na váš e-mail jsme odeslali informace k registraci.

V e-mailu máte odkaz k nastavení hesla a dokončení registrace. Je to jen pár kliků, po kterých můžete číst neomezeně HN na den zdarma. Ale to klidně počká, zatím si můžete přečíst článek, který pro vás někdo odemknul.

Pokračovat na článek

Epidemiologové se snaží virus zmapovat, jenže i oni mají stejný problém, na který naráží ekonomové: přiznávají, že není známá ona skrytá část populace, která již nemoc prodělala nebo s ní chodí zcela bez starosti po nákupech či do práce, neboť choroba u ní probíhá zcela bezpříznakově. Vidíme ty, které nemoc vážně zasáhla, ale nevidíme ty druhé. Odhady jsou v desítkách procent, obvykle se udává minimální číslo kolem 20 procent. Jenže stále jde o domněnky, postavené na ne zcela jistých datech; protože nejde o čísla podložená jednoznačnými fakty.

V poslední době se objevují názory, že jde o číslo větší, dokonce nedávná Oxfordská studie (viz iHNed minulý týden) zcela vážně udává, že promořenost britské populace se již může blížit 50 procentům, tedy je de facto již blízko k hranici kolektivní imunity.

Celý problém je v tom, že se testuje jen velmi malá část populace, u které je podezření na nákazu, tedy buď má příznaky, nebo byla prokazatelně ve styku s nakaženou osobou, tedy osobou, která byla pozitivně na nemoc testovaná. Statistici tomu říkají vychýlený vzorek. O zbytku populace se jen usuzuje, jak to může vypadat na základě analogií s jinými infekčními nemocemi. Jenže u všech těch již známých nemocí víme přesně, jaká je nakažlivost, promořenost jednotlivých částí populace i možnost průběhu choroby bez příznaků. U Covid-19 nikoliv a zahraniční údaje jsou buď nespolehlivé, nebo trpí stejnými nedostatky z hlediska vypovídací schopnosti.

Likvidace celých sektorů ekonomiky je dnes reálný scénář. Je však překvapivé, že jsou zcela automaticky a plošně přijímána opatření naprosto drastická (omezení pohybu osob i zboží) a drahá (enormní ekonomické ztráty i likvidace celých sektorů ekonomiky) v porovnání s náklady na ověření epidemiologického modelu. Pro toto ověření je zapotřebí otestovat jak přítomnost viru, tak protilátek v populaci (tedy provést oba dva různé testy), čímž získáme poměrně přesný odhad populace, kde probíhá či již proběhlo onemocnění skrytě a došlo k vyléčení.

Paradoxně několikrát do roka jsme konfrontováni s volebními preferencemi postavenými na výběrových vzorcích. U dobře navrženého vzorku nám stačí (několik) tisíc pozorování. Nikdo však není ochoten navrhnout a provést šetření pro ověření epidemiologického modelu a stavu populace vzhledem k novému, doposud plně epidemiologicky nepopsanému, fenoménu. I kdyby bylo potřeba otestovat vzorek o deseti tisících lidech a každý test stál včetně logistických nákladů deset tisíc korun, jde o náklad dvě stě milionů korun. Takto zanedbatelnou částku, o tři řády nižší než plánovaný schodek veřejných financí, jsme přece schopni utratit každý týden na kontrolu stavu populace a šíření nemoci!

Během dnů bychom byli schopni nejen zodpovědět otázky zdravotní, tedy validovat model šíření nemoci i její nebezpečnosti, ale též kontinuálně posoudit relevantnost opatření vzhledem k jejich nákladnosti a bezpečnosti jednotlivých skupin obyvatelstva. Nejblíže k tomuto přístupu mají Jižní Korea a Německo, tedy země, kde se jeví být šíření viru jakžtakž pod kontrolou, ale ani tam nepostupují metodou náhodného výběru v populaci.

Přijde mi absurdní, že neprobíhá ani elementární debata o tomto levném a účinném přístupu ke zmapování situace v první řadě, která by postavila na jisto, jaký je nepřítel a jakou taktiku boje a zbraně máme zvolit, abychom to ekonomicky i logisticky ustáli. Místo toho se jen vedou vážné debaty o škodách v jednotkách až desítkách procent HDP a nejhorší ekonomické krizi našeho věku.