SARS-CoV-2, lidově koronavirus, infekční agens stojící za nemocí covid-19, je v Evropě, zdá se, na ústupu. Na základě dat, která ukazují pokles nově infikovaných jedinců, přistupují vlády jednotlivých evropských zemí k rozvolňování protiepidemických opatření. Tato opatření zahrnovala hlavně karantény různého typu a měla za cíl zpomalit postup infekce, aby se zabránilo přetížení zdravotnického systému. Různé země v Evropě přijímaly tato opatření v různou dobu a s rozdílnou intenzitou. U nás byla opatření přijata brzy a byla poměrně striktní, což jistě vedlo k záchraně mnoha lidských životů. Vláda k nim bezpochyby přistoupila na základě znalostí chronických problémů našeho zdravotnictví, které by větší vlnu epidemie zvládalo jen s velkými obtížemi.

V sebevědomějším Německu si mohli dovolit volnější opatření, protože i přes poměrně velký počet nakažených zvládli udržet epidemii pod kontrolou, a to nejen díky robustní zdravotní péči (v příhraničních oblastech často zajišťované pendlery z řad českých zdravotníků), ale i díky rozsáhlému testování. V Británii a Belgii naopak protiepidemická opatření přijali pozdě a musela být o to tvrdší. Itálie a Španělsko byly nemocí zasaženy velmi tvrdě a velmi brzy, ale i zde drastická karanténní opatření nakonec umožnila nemoc zvládnout. Jedinou zemí v Evropě, která se tedy i nadále potýká s vysokým množstvím nově nakažených jedinců, je Švédsko, které se rozhodlo karanténní opatření co nejvíce omezovat a spíše je doporučovat než nařizovat. Osobně musím přiznat, že mě to velmi mrzí, protože švédská cesta se mi velmi líbila a doufal jsem, že bude úspěšná a bude sloužit jako vzor k zvládnutí podobných situací v budoucnu. 

Nedávno jste již předplatné aktivoval

Je nám líto, ale nabídku na váš účet v tomto případě nemůžete uplatnit.

Pokračovat na článek

Tento článek pro vás někdo odemknul

Obvykle jsou naše články jen pro předplatitele. Dejte nám na sebe e-mail a staňte se na den zdarma předplatitelem HN i vy!

Navíc pro vás chystáme pravidelný výběr nejlepších článků a pohled do backstage Hospodářských novin.

Zdá se, že už se známe

Pod vámi uvedenou e-mailovou adresou již evidujeme uživatelský účet.

Děkujeme, teď už si užijte váš článek zdarma

Na váš e-mail jsme odeslali bližší informace o vašem předplatném.

Od tohoto okamžiku můžete číst neomezeně HN na den zdarma. Začít můžete s článkem, který pro vás někdo odemknul.

Na váš e-mail jsme odeslali informace k registraci.

V e-mailu máte odkaz k nastavení hesla a dokončení registrace. Je to jen pár kliků, po kterých můžete číst neomezeně HN na den zdarma. Ale to klidně počká, zatím si můžete přečíst článek, který pro vás někdo odemknul.

Pokračovat na článek

Z výše uvedeného popisu situace je vidět, že jsme situaci v Evropě nezvládli díky novým moderním high-tech technologiím, ale na základě karantén, které jsou osvědčeným řešením již z biblických dob (viz Leviticus 13:46, kde je popsána karanténa nemocného s leprou) a byly s úspěchem aplikovány i ve středověku při boji s morovými ranami (české slovo karanténa pochází z italského slova "quaranta", které znamená čtyřicet a značilo dobu, kterou museli námořníci připlouvající do středověkých Benátek strávit na moři, než jim byl umožněn vstup na pevninu).

Moderní doba nám umožnila rychleji a přesněji testovat díky nejnovějším pokrokům v molekulární biologii a různým IT prvkům chytré karantény, které umožnili trasovat pohyb nakažených a dohledat osoby, se kterými přišli do kontaktu. Účinná prevence pomocí levné, bezpečné a dostupné vakcíny, stejně jako efektivní, bezpečný a dobře vyzkoušený lék zatím chybí. A to je právě kámen úrazu. 

Jak jsou na tom jinde?

Zatímco se v Evropě všichni "plácáme" po zádech, jak jsme pandemii nakonec (většinou více méně dobře) zvládli, a to i přes absolutní nepřipravenost na začátku, situace v mnoha zemích v Americe, Africe a Asii zcela určitě pod kontrolou není. Virus totiž stále nekontrolovatelně cirkuluje v různých částech naší planety, hlavně v zemích rozvojového světa. Počty nakažených a zemřelých stále rostou. V Česku se hodně mluví o Brazílii, ale problém má i Peru, Chile, Mexiko, Indie, Egypt, Jihoafrická republika atd. Druhá vlna se valí přes Irák a Írán. Počty nakažených vzrostly i v Jižní Koreji a Singapuru. V USA se epidemie přelila ze severu do jižanských států. A nikdo neví, co se ve skutečnosti děje v Číně, natožpak v zemích, jako je Severní Korea nebo Turkmenistán.

Situace je špatná i v mnoha afrických zemích, kde se dá navíc bohužel očekávat, že skutečná čísla nakažených jsou ještě vyšší než ta deklarovaná, protože tam chybí peníze na testy a mnoho případů tedy není vůbec diagnostikováno. Samostatná kapitola pak jsou země, jako je Sýrie, Libye nebo Jemen, které jsou krom pandemie úplně rozvrácené válečným konfliktem.

Z globálního hlediska tak země třetího světa představují v současné době aktuální bojiště, kde lidstvo vede svoji bitvu s koronavirem. A je to pro nás nejhorší možné bojiště. Velké množství lidí, kteří v těchto zemích žijí, přežívá totiž ve slumech a favelách obrovských megapolí, které mají často více obyvatel než samotné Česko. Tito lidé žijí doslova namačkáni jeden na druhého, mají minimální přístup k pitné vodě i k lékařské péči a jejich každodenní obživa je závislá na jejich bezprostředních příjmech. Nedá se proto očekávat, že by tito lidé mohli být účinně a masivně testováni, ani že by se dala v těchto podmínkách aplikovat nějaká striktní karanténní opatření, protože pokud by tito lidé zůstali doma, hrozí jim jednoduše smrt hladem. Navíc zdravotní péče, pokud se k ní postižený vůbec dostane, je v těchto zemích špatná (a drahá), a proto se dá očekávat, že mnoho lidí zde bude bohužel umírat i přesto, že v našich podmínkách bychom je mohli snadno zachránit.

Z malého českého rybníčku se může zdát, že situace v těchto zemích se nás netýká. Vždyť proč by nám mělo záležet na někom, kdo žije ve slumu kdesi v Lagosu nebo ve favele na předměstí Sao Paula? Tohle je ale ten nejhorší a nejpochybenější pohled, jaký můžeme mít. Kromě toho, že je absolutně morálně zvrhlý, protože každá lidská smrt a zbytečné utrpení představuje tragédii, mýlí se i z mnoha praktických důvodů. Tyto oblasti totiž nejsou tak odlehlé, jak se může zdát. Mnoho z nás tam cestuje za obchodem i za turistikou. Proudí sem z nich důležité zemědělské produkty, jako je káva nebo kakao, nebo představují nenahraditelný zdroj mnoha surovin nutných pro high-tech průmysl.

Navíc lze předpokládat, že pokud se situace v těchto zemích ještě zhorší, může dojít k jejich kolapsu. To by vedlo k prudkému nárůstu násilí a tyto země by se mohly stát snadnou základnou mafiánských drogových kartelů, teroristických organizací nebo líhništěm pro vznik agresivních despocií, které by umožňovaly vybíjení frustrace obyvatelstva ve vzájemných válečných konfliktech, protože co jiného snadněji sjednotí zoufalé než (klidně i domnělý) vnější nepřítel? Tyto země pak budou představovat zdroj ohrožení i pro nás.

Když pominu fakt, že z čistě morálního hlediska není možné takové utrpení ve světě tolerovat, je zde i mnoho praktických důvodů. Jednak se můžeme sami stát terčem jejich agrese (pokud by se jednalo například o Rusko), ale především budou představovat ohniska nákazy, ze kterých se k nám bude koronavirus neustále vracet spolu s cestovateli, obchodníky a možná i zoufalými uprchlíky. Krátkodobě se možná můžeme opevnit uvnitř našich hranic (i když i o tom pochybuji), dlouhodobě je takový přístup ale neudržitelný. Na to je současný svět příliš globalizovaný a to je nutné mít na paměti především z hlediska boje s jakoukoliv infekční chorobou.

Jak z toho ven?

Cesta ven ale existuje, je ale nutné přijmout mnoho krátkodobých i dlouhodobých opatření.

Z krátkodobého hlediska je především nutné si vzájemně pomáhat. Musíme si uvědomit, jak moc se nás situace v jiných částech světa týká, a i přesto, že naše ekonomika byla pandemií tvrdě zasažená a není zdaleka v ideální kondici, musíme poskytnout zemím rozvojového světa veškerou možnou pomoc k tomu, aby se situace mohla stabilizovat i u nich. Ta spočívá hlavně v podpoře tamního zdravotnictví, aby se se situací mohlo vyrovnat co nejlépe.

Z dlouhodobého hlediska pak bude nutné věnovat maximální úsilí vývoji vakcíny proti koronaviru a její distribuci v takové míře, aby se dostala i do zemí rozvojového světa. To není jednoduchý úkol. Vývoj vakcíny je komplikovaná, zdlouhavá a drahá práce. Je proto nutné se připravit i na fakt, že až se nám vakcínu podaří vyvinout, bude nutné její distribuci v rozvojových zemích dlouhodobě finančně subvencovat z prostředků zemí světa rozvinutého (tedy i našich).

Ke skutečnému zvládnutí pandemie bude potřeba ještě napnout mnoho sil a odvést důkladnou práci. Uvědomme si, že úspěšné zvládnutí současné krize pro nás představuje příležitost výrazně se posunout kupředu v mnoha oblastech, ať už v mezilidských vztazích, pracovních zvyklostech či vývoji průmyslových, IT a vědeckých inovací. Je jen na nás, abychom tuto příležitost nepropásli.

Jsme z toho u nás skutečně venku?

V posledních dnech (článek byl psán 30. června) dochází v ČR i v dalších Evropských zemích znovu k poměrně prudkému nárůstu nově infikovaných pacientů. Podle statistických dat se zatím zdá, že se jedná jen o lokální, dobře ohraničená ohniska. Pokud se podaří orgánům státní správy tuto situaci udržet, nemusí to pro nás představovat bezprostřední ohrožení. Je ale nutné k situaci přistupovat obezřetně a s maximální opatrností. Rád bych proto všechny čtenáře poprosil, aby byli opatrní. Máte třeba v telefonu nainstalovanou aplikaci eRouška?

Autor je virolog a působí na Fakultě tropického zemědělství České zemědělské univerzity v Praze.