Sotva Robert Allen Zimmermann otevřel uši, řekl si: "Takový blbý jméno, takoví blbí rodiče!" Po pár letech promarněných školní docházkou v Hibbingsu a pak na univerzitě v Minneapolis se rozhodl, že se stane hudebníkem, který jednou bude určitě doprovázet Little Richarda. Rock´n´roll mu šel docela od ruky, vydařil se i úprk z domova a ze školy, jen to nešťastné jméno...

Podle vzoru milovaného básníka Dylana Thomase váhal mezi jmény Robert Allyn a Robert Dylan. "To první znělo jako jméno nějakého skotského krále, co se mi líbilo, ale to Dé se mi zdálo razantnější," vysvětloval v životopisné knize Chronicles. Pak si ještě Roberta zkrátil na Bobbyho, jenže takových jmen bylo v tehdy populární hudbě přehršel - no tak tedy: Bob Dylan! A bylo to.

Velký rockový revolucionář

Po příjezdu do New Yorku zkraje roku 1961 se Dylan vydal navštívit svého guru Woodyho Guthrieho, tehdy už velmi nemocného proletáře folkové hudby. Jako kdyby mu v nemocnici předal jakési poselství. Bob se organicky začlenil do tehdejšího folkového společenství v kavárnách a klubech tehdy bohémské čtvrti Greenwich Village. Na pódiu se začal potkávat s už zavedenými kolegy: triem Peter, Paul & Mary, Philem Ochsem a také s tehdejší "šárkou i vlastou" folku Joan Baezovou.

Od tradičního folkového materiálu se v horečnatém chvatu těch let (kubánská krize, Kennedyho smrt) začal propracovávat k vlastním skladbám. Tou nejvýznačnější a nejvytleskávanější byla písnička Blowin´ In The Wind. Velmi rychle bylo zřejmé, že Dylan své kolegy čímsi převyšuje, přesahuje ten rigidní svět protestních písní.

Zbývá vám ještě 70 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se