Peníze za předbíhání fronty jako příznak špatně řízeného zdravotnicví

V korektně řízeném systému mají všichni občané spolehlivý přístup k "standardní", tedy kvalitní, včasné, odborně správné péči. Kritériem přístupu do nejlepší nemocnice a k nejlepším lékařům pak není ochota platit, jak by tomu bylo v ryze tržních systémech, nýbrž jedině medicínská potřebnost. "Nejlepší péči" samozřejmě není možno poskytnout každému, šlo by o logický protimluv, "nejlepší" lékař je vždy v oboru právě jeden a nemůže pečovat o všechny pacienty v republice. Už zde tudíž může vznikat tlak na získání protekce, který je však jen mírný, pokud i neprotekční pacient dostane ve veřejném systému stále kvalitní péči.

České veřejné zdravotnictví však přestává vlivem ekonomické krize a špatného řízení splňovat podmínky kladené zákonem. Zhoršuje se časová dostupnost a kvalita, přestává platit, že se každému bez rozdílu dostane alespoň té standardní péče. Zdravotní pojišťovny limitují objem úhrady nemocnicím, ty limitují počty pacientů, které jsou schopny řádně a včas ošetřit. Vzrůstá proto zájem o to být "protekčním pacientem" - mít jistotu, že dostanu z nedostačujících zdrojů systému to, co potřebuji a co mi zákon teoreticky slibuje. Nebo tvrději řečeno, mít jistotu, že tíha ekonomických omezení ve zdravotnictví padne na mého bližního, nikoliv na mne.