Opakují po telefonu to, co se skoro všichni dozvěděli před chvíli z televize a rozhlasu. Je v jejich hlase jakýsi strach z vědomí, že svět se změnil. Je v tom hlase zvláštní úzkost, potřeba najednou být na sebe hodní, ujistit se, že nejsou sami, že ten druhý taky o tom již ví. Vlastně s těmi druhými chtějí sdílet svoji bolest.

Syn mne volal, abych přisla do sv. Salvátora na mši. Jsem vděčna za „pozvání do kostela“, ale nepůjdu tam. Patřím k lidem, kteří si musí svoji bolest „odpracovat“ třeba tím, že píší podobné články, jako je tento text. Je to skoro stejná forma sdílení bolesti, jako když člověk stojí s druhými v kostele, na demonstraci, nebo se kdysi schoulil v tlupě kolem ohně. Atavizmus v nás.

Zbývá vám ještě 80 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se