Když v minulosti (ať už za okupace, nebo za komunismu) někdo někoho "oznámil", tak to zpravidla udělal ze zištných důvodů. Chtěl peníze, místo, nebo se jednoduše za něco pomstít. Po revoluci tahle tradice plynule přešla v podávání trestních oznámení všech na všechny.

Whistleblowing odkazuje k úplně jiné civilizační zkušenosti a česká společnost, poznamenaná vzájemným fízlováním, k němu přistupuje se směsicí nepochopení a nedůvěry. Každý, kdo u nás "zapíská", je předem podezřelý. Řeší se jeho motivace, minulost, důvěryhodnost (vyprávět by mohl Libor Michálek, který ohlásil korupci na Státním fondu životního prostředí). A i když se na něj nic nenajde, stejně přetrvá pocit, že "ten člověk musí bejt nějakej divnej", pro změnu třeba proto, že udělal něco, na co by si většina z nás netroufla. Je zřídlem kalného svědomí - a to se zpravidla neodpouští.

V článku se dále dozvíte

  • Whistleblower to má u nás těžké. Pro jeho činnost neexistuje český výraz, který by nebyl pejorativní. Práskač? Bonzák? Oznamovatel? I poměrně neutrální "hlásič" si nese těžké sémantické břemeno ve formě lidového "nejsem bonzák, ale hlásit to musím".

Předplatitelé mají i řadu dalších výhod: nezobrazují se jim reklamy, mohou odemknout obsah kamarádům nebo prohlížet archiv.

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě. Zároveň vám založíme uživatelský účet, abyste se mohli k článku kdykoli vrátit a nemuseli jej platit znovu. Pokud již u nás účet máte, přihlaste se.

Pokračováním nákupu berete na vědomí, že společnost Economia, a.s. bude zpracovávat vaše osobní údaje v souladu se Zásadami ochrany osobních údajů.

Vyberte si způsob platby kliknutím na požadovanou ikonu:

Platba kartou

Online platba

Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.