Maďaři jsou emocionální národ. Dokážou se rychle rozčílit, stejně jako upadnout do deprese. V debatě, která se v Evropě nyní kolem Maďarska odehrává, je zajímavé, že tuto vlastnost "rychlých emocí" přenesli na evropskou půdu. Jinak se totiž nedá vysvětlit ostrá debata, kterou europoslanci vedli minulý týden o kvalitě demokracie v Maďarsku, a které premiér Viktor Orbán v podstatě jen přihlížel. A jinak se také nedají vysvětlit desítky článků, které - někdy až hystericky a bez znalostí faktů - hovoří o vzniku maďarské diktatury.

Problémem Maďarů může být nezralost demokracie, kterou v historii vlastně nikdy nezažili, a tudíž se k ní nemohou odvolávat jako třeba Češi k první republice. Stejně jako s emocemi mají Maďaři problémy se vztahem k historii, který se pohybuje od extrému k extrému. Na jedné straně je dojednaný přechod od socialismu k demokracii s podivnými privatizacemi a neexistencí lustračního zákona v letech 1989 až 1990. Tento pól reprezentují postkomunističtí socialisté.

Zbývá vám ještě 80 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se