Pilip: ČR se musí podílet na plánu záchrany eurozóny. Kohout: Půjčka MMF nic neřeší

Vláda na dnešním zasedání bude rozhodla, že Mezinárodnímu měnovému fondu půjčí 38 miliard korun, návrh předkládá ministr financí Miroslav Kalousek. 

"My jsme (z Evropské unie) obdrželi 176 miliard korun. V tomto světle říct, že teď neposkytneme žádnou pomoc, je podle mého názoru morálně neobhajitelné, " prohlásil už dříve šéf českých financí.

Česko se rovněž musí rozhodnout, zda se připojí ke společným rozpočtovým pravidlům EU. Níže najdete přehled názorů českých ekonomů a dalších osobností.

 

Pavel Kohout, ekonom "Jaký je účel této půjčky? Bezesporu to není záchrana eura. Euro je jen měna, nemůže 'zkrachovat' z podstaty věci. Jde ve skutečnosti o záchranu nezodpovědných evropských vlád, které se zadlužily, a o záchranu nezodpovědných bank, které vládní dluhopisy ochotně a bez rozmyslu kupovaly. Dobře to vyjádřil ekonom Karel Kříž: účelem je 'zakamuflovat, že jde vlastně o půjčení peněz, které si eurozóna sama vytiskne.' Půjčka MMF samozřejmě nemůže nic vyřešit, neboť rozsah evropských problémů jde do několika bilionů eur. Zatížení takovéhoto rozsahu nelze řešit žádnou 'solidaritou'. Jediným řešením je tisk nekrytých eur v gigantickém množství. To se ovšem musí zakamuflovat, aby to nebylo tak nápadné. Po České republice se chce, aby se podílela na něčem, za co by padaly mnohaleté tresty odnětí svobody, kdyby se to přihodilo v soukromém sektoru. V tomto smyslu se tato půjčka podstatně liší od půjčky Lotyšsku před několika lety. Ta fungovala tak, jak měla a české účasti na ní nebylo možno nic vytknout."

Petr Honzejk, komentátor HN: "Nikdo neprohrál. Premiér Nečas prvotní skepsí předvedl povinnou jízdu pro euroskeptickou část svých voličů, může se tvářit, že byl k půjčce dotlačen zlými eurofily. Miroslav Kalousek naopak může tvrdit, že půjčku prosadil přes odpor zlotřilých eurofobů. Je to taková česká remíza. Ve výsledku ale za ni buďme rádi."

Jan Novotný, CERGE-EI a Manchester Business School "Mezinárodní měnový fond patří mezi nejspolehlivější    věřitele, které na trhu naleznete, bez ohledu na to, komu půjčuje. Fond jakožto zprostředkovatel si je schopný ohlídat, kam a jakým způsobem bude kapitál proudit a jak bude zajištěný. Například v případě Řecka nejde o zajištění v podobě zástavy řeckých přístavů, ale případný politický tlak na nápravu veřejných rozpočtů a neefektivnosti hospodaření země. Obavy o rizikovosti této půjčky nejsou namístě. Naopak rizika, která by plynula z neposkytnutí půjčky a nezapojení se do společného záchranného projektu mohou mít dlouhodobý dopad. Na první pohled se zdá, že jde jen o politický problém, který nebude mít reálné ekonomické projevy. Opak je ale pravdou. Politická izolace nás pro nás může mít vážné hospodářské dopady v podobě ekonomické izolace." Celý komentář Jana Novotného ZDE

 

Ivan Pilip, ekonom: "Riziko ztrát vyplývající ze schválení půjčky není velké - ČR by se aktivně podílela alespoň na některém z plánů na řešení současné situace (po podivném a obojakém postoji vůči dohodě o fiskální odpovědnosti). Měla by přitom jasně vysvětlit, že jde o půjčku nejvýznamnější mezinárodní finanční instituci a že peníze jdou z rezerv státu (spravovaných Českou národní bankou), aby si část populace, zásobovaná rozbory některých analytiků nemyslela, že alternativou k tomuto užití peněz je rozdat je občanům.

Marek Hatlapatka, analytik Cyrrus "K půjčce MMF bychom měli přistoupit čistě pragmaticky. Jedná se o půjčku, která je z čistě ekonomického pohledu nízká, bezpečná a nesnižující životní úroveň obyvatel naší země. Je to půjčka, díky níž neztratíme alespoň teoretickou šanci promluvit do budoucího vývoje nejen eurozóny, ale celé Evropy. Je to jakýsi trojský kůň, díky němuž můžeme spolu se stejně smýšlejícími „spolubojovníky“ alespoň korigovat, když ne zcela zvrátit nereálné snahy klíčových evropských politků docílit stavu, kdy se „vlk nažere a koza zůstane celá“. Jsme jednou ze zemí s nejzdravějšími veřejnými financemi v Evropě a jako takoví bychom měli být insideři a nikoliv outsideři v jednáních o dalším osudu Evropy. A nemá to nic společného s tím, jestli s použitím peněz, které MMF získá, souhlasíme či nikoliv. Tyto peníze budou použity stejným způsobem s námi i bez nás."

 

Tomáš Sedláček, ekonom "Poláci si důležitost půjčky MMF uvědomují mnohem vážněji než my. Je to zvláštní, mnohem větší ekonomika, s mnohem větší vyjednávací silou, jediná země Evropy, jejíž HDP v roce 2009 rostl, chápe důležitost situace a uvědomuje si, jak důležité je být při tom, co se děje v Evropě, při pomoci a nenechat se "vyautovat vlastňákem". Poláci doufají též, že si tím koupí silnější pozici, možnost být u toho jako plnohodnotný partner, a ne jako chudý soused, který je zahleděný jen do sebe a zvyklý jen a jen přijímat." Celý komentář Tomáše Sedláčka ZDE

 

Vojtěch Benda, ING "Jsem přesvědčen, že česká vláda půjčku MMF schválit neměla. Nejde o českou participaci, ale o samotný princip programu ‚záchrany‘ předlužených zemí eurozóny. Zvolený postup představuje skrytou formu monetizace státních dluhů, tedy financování veřejných dluhů z peněz centrálních bank, přes MMF jakožto prostředníka. Pokud se státy eurozóny rozhodly pro řešení dluhové krize formou tištění peněz, měly by to udělat transparentně, změnou mandátu ECB. Po selhání programu na záchranu Řecka ani tato půjčka velmi pravděpodobně nepovede k obnovení důvěry finančních trhů a jejich ochoty kupovat dluhopisy předlužených států eurozóny za nízký úrok. Argument české solidarity s eurozónou nezní přesvědčivě, pokud se naopak z druhé strany ozývají silné hlasy politiků o stažení investic ze středoevropských zemí zpět, ať už se jedná výrobní kapacity či finanční instituce. Devizové rezervy ČNB se vytvářely postupně v průběhu dvou dekád, jejich význam pro udržení kredibility koruny je velký a v průběhu nejbližších let nejspíš ještě vzroste. Půjčka MMF není bez rizika, i když se to někteří komentátoři snaží zlehčovat. Vláda by  neměla nutit ČNB k neuvážlivému a riskantnímu nakládání s devizovými rezervami."

 

Petr Pithart, politik "V příštích týdnech půjde o mnoho, možná o všechno. Buď se odpoutáme od sociálně stále ještě cítícího kontinentu a přikloníme se k tomu typu kapitalismu, který očividně ztrácí pud sebezáchovy a je dnes solidární s nejbohatšími a soucitný jen k největším z krachujících, anebo se pokusíme s Evropany na kontinentě napravit, co se tu v posledních letech zpackalo." Související text Petra Pitharta ZDE