Proces přetržení

Ne všichni v euroamerické společnosti si uvědomují, že právě asistujeme jedné z největších kulturních diskontinuit v našich dějinách. Ta poslední byla věru dávno - v pozdní antice, kdy se, zejména po přijetí křesťanství za státní náboženství, poměrně náhle stali římští bozi démonickými bubáky, řečtí filozofové zvučných jmen obskurními pohany a alexandrijští mniši pomáhali plundrovat tamní proslulou knihovnu. Antické písemnictví se sice zcela neztratilo, ale v jeho dochování jsou dnes obrovské mezery a trvalo staletí, než se s nástupem renesance zájem o jeho trosky obnovil.

Kulturní transformace

Jiné kulturní okruhy zažily podobný přelom zcela nedávno: po zhroucení císařské Číny či Osmanské říše jejich obyvatelé také nevěděli, kde jim hlava stojí. Zatímco dědeček mandarín měl za sebou všechny zkoušky z Konfucia a dalších klasických knih, učil se jeho vnuk ve dvacátých letech ke své mateřštině ještě angličtinu, podvojné účetnictví, základy fyziky a možná se nechal i pokřtít. Nejinak i v Turecku: děd paša psal své relace vznosnou "osmanštinou" v arabském písmu a řídil se podle práva šaría, jeho vnuci psali latinkou zcela jiným jazykem, moderní turečtinou, a soudili se podle přejatých západních zákoníků.