Nejlepší ministr školství, jak Josefa Dobeše nazval prezident, podá rezignaci. Konečně, chce se napsat, a jak je vidět na diskusních fórech, kdekdo z toho má radost. Je to ale radost jepičí. Dobešův odchod, samozřejmě vyjma jeho vlastních pochybení, demonstruje i laxnost, se kterou dosavadní vlády ke školství přistupovaly.

Důvodů k bleskurychlému odchodu ministra nebylo za poslední rok málo. Mohli jsme ještě přimhouřit oko nad bizarní epizodou psaní seminárních prací jeho podřízeným či nad špatnou organizací čerpání prostředků ze strukturálních fondů. Mnozí nechápavě kroutili hlavou nad arogancí, se kterou Dobeš přehlížel argumenty akademické obce k věci reformy vysokého školství. Ovšem nejpozději při nedávném nerespektování rozhodnutí Akreditační komise o zastavení činnosti plzeňských práv muselo být každému jasné, že tento muž buď neví, jakému resortu velí, nebo si z nás dělá dobrý den.

Zbývá vám ještě 60 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se