Španělsko nedodrželo cíl pro rozpočtový deficit v roce 2011 a okamžitě se na něj stočila pozornost trhů. Výnos desetiletého španělského dluhopisu začal v posledních týdnech znovu růst podobně jako pojištění proti španělskému bankrotu. Trhy ale ve skutečnosti tolik neznepokojuje samotné přestřelení cíle, jako strach z toho, že Španělé teď budou novými evropskými pravidly tlačeni do tvrdších a rychlejších úspor.
To by bylo špatně. Španělský problém není v jádru o rozpočtové neukázněnosti, ale o úklidu po realitní bublině a posílení konkurenceschopnosti. Vysoké rozpočtové deficity jsou pouze symptomem hlubší nemoci a tlak na rychlé vyrovnání rozpočtových schodků připomíná bičování beznohého koně ve slepé víře, že se nakonec rozběhne.
Španělsko mělo před krizí jeden z nejnižších veřejných dluhů v Evropě a v letech 2002-2008 vytrvalé rozpočtové přebytky. Příliv soukromého zahraničního kapitálu bohužel podporoval život na dluh v těch částech ekonomiky, které nebyly dvakrát produktivní (stavebnictví, obchod s realitami, finanční služby). Produktivita a konkurenceschopnost celé ekonomiky se tím zhoršovala a rostl zahraniční dluh (ne veřejný, ale soukromý).
S tím, jak se zhoršovala konkurenceschopnost, rostl do oblak zahraniční dluh - čistá zahraniční pozice (dluh bez vlastních pohledávek v zahraničí) se přiblížila devadesáti procentům HDP. S pádem investiční banky Lehman Brothers zahraniční peníze vyschly, zahraniční banky přestaly financovat ty španělské a začalo být zle. Problémy bank a zástupů nových nezaměstnaných ze stavebního a finančního sektoru spadly na hlavu státu a Španělsko z rozpočtových přebytků rychle spadlo do propasti deficitů.
- První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
- Možnost kdykoliv zrušit
- Odemykejte obsah pro přátele
- Nově všechny články v audioverzi
