Ač jsem si snad už stokrát přísahal, že se k české politické scéně nebudu vyjadřovat, události minulého týdne se "sedmičkou" krabicového "vína" nemohou člověka nechat netečným. V naší zemi se totiž děje pozoruhodná věc: dobré zprávy chodí skrze zprávy špatné.

To, že je takto vysoký činitel přistižen při činu, ve kterém podle všeho šlo o okrádání nás všech, je přeci zpráva špatná. Přesto ji mnoho lidí, včetně mne, vnímá jako zprávu dobrou: cosi se čistí, cosi vyplývá na povrch - možnost zadupání pod povrch, tak oblíbená to strategie, zdá se, v tomto případě nebude možná. A není to jediná dobrá-špatná zpráva, a navíc se tak děje napříč politickým spektrem. Postupné pročištění pražské municipality, nesrovnalosti při zadávání zakázek během našeho předsednictví a odsouzení za úplatky - to vše se přeci dělo ve vládních stranách. Zdá se tedy, že poslední rok, kdy se z korupce stalo mediální téma par excellence, nakonec nese své ovoce. Jen je škoda, že nám trvalo přes dvacet let, než jsme se k tomu konečně dostali. No nic, jak se říká, lépe později než nikdy, nebo lépe pozdě než ještě později.

...

Pokračování tohoto článku si mohou přečíst jen předplatitelé. Děkujeme za vaši přízeň.
Obsah starší než měsíc je součástí archivu a do článků zdarma se nepočítá. Chcete číst bez omezení? Předplaťte si plný přístup.
Předplatit od 199 Kč / měsíc
Máte již předplatné?