Prvního Hradilka jsem poznal v 80. letech na přírodovědecké fakultě v Praze. Byl profesorem matematiky, nechal mě dělat "děkanát", byl ovšem přísný a spravedlivý a studenti ho měli rádi.

Navíc nás bavilo, že profesor Ludvík Hradilek měl tolik dětí (osm), že si na státu prý vymohl mikrobus.

Na Hradilky od té doby porůznu narážím, osobně či z doslechu, stále. Ostatně asi jako každý, kdo je z širšího okolí Prahy (takže z Česka) a pamatuje "totáč". Tolik jich je, že jsem někde narazil na termín "mafie Hradilků".

Nevím, z kterého kolena je od včera stříbrný Vavřinec, ale je důkazem, že tahle mafie se povedla. Být takových víc, mohli bychom mít medailí ranec. A také slušných lidí.

Související
Newsletter

Týden v komentářích HN

Máte zájem o informace v širších souvislostech?

Zadejte Vaši e-mailovou adresu a každý pátek dopoledne od nás dostanete výběr komentářů, které se během týdne objevily na stránkách Hospodářských novin. Těšit se můžete na komentáře Petra Honzejka, předního ekonoma Tomáše Sedláčka, kardiologa Josefa Veselky a dalších. Výběr pro vás připravuje šéfeditor iHNed.cz Jan Kubita.

Přihlášením se k odběru newsletteru souhlasíte se zpracováním osobních údajů a zasíláním obchodních sdělení, více informací ZDE. Z odběru se můžete kdykoli odhlásit.

Přihlásit se k odběru