Tahle společnost není v krizi

Nejvyšší ústavní činitelé bědují nad stavem země. Dle prezidenta je situace ve společnosti mimořádně špatná, dle premiéra panuje blbá ekonomická nálada. Je to skutečně tak? A pokud ano, kdo za to může?

Hned na úvod řekněme, že pro kritickou situaci není fundamentální důvod. Nezaměstnanost neroste už tři roky. Reálné mzdy neklesají. Inflace je na snesitelných třech procentech, důchody se pravidelně valorizují. Česko má udržitelný dluh. Finanční trhy si nás považují, dávají to najevo nízkými úroky. Náš bankovní sektor je zdravý. Srovnejme cokoli z toho se zeměmi, které mají opravdu problém (Řecko, Španělsko, Portugalsko, Itálie), nebo se zeměmi, které si prošly očistcem v nedávné minulosti (Estonsko, Island, Irsko, Maďarsko), a dojdeme k závěru, že pro to, čím procházíme, se hodí nejspíš výraz "nekrize".

Revoluční náladu u nás necítíme, leda bychom ji chtěli mermomocí objevit v hospodském šumu a výkřicích na sociálních sítích, což by ovšem byla chyba, protože v hospodě i na Twitteru chce každý zaujmout, a tak je co nejradikálnější. Jistě se vždy najde dost "expertů" jako politoložka Dvořáková, kteří na požádání v televizním vstupu ohlásí, že přichází "horký podzim (zima, jaro, léto)" a že lidé už co nevidět vyjdou do ulic, ale nějak se nic neděje. Odborářské akce se střídavě buď docela povedou - jako letos v květnu, nebo se nepovedou vůbec - jako loni v květnu, ale jsou to izolovaná vzepětí, po kterých se zase nespokojenci pohrouží do letargie. Neexistuje skutečně kritické napětí mezi sociálními skupinami a nakonec ani mezi skupinami národnostními: po loňském excesu na Šluknovsku je klid. Nikde žádný třídní boj, žádné bojůvky typu maďarského Jobbiku.