Češi a Slováci bez balvanu nacionalizace

První známky toho, že k rozdělení Československa dojde, se daly pozorovat krátce po volbách v roce 1990,
když se v Luhačovicích sešly česká a slovenská vláda, aby jednaly o svých vzájemných vztazích v rámci dvojčlenné federace. Tehdy se ty známky rodícího se rozpadu ještě nikdo neodvážil naplno pojmenovat, ale ze zpětného pohledu to známky budoucího rozpadu jasně byly.

Vzpomínám si na podivnou a ze slovenské strany urputně vedenou debatu, jestli má být československá ekonomika jednotná nebo společná. Zprvu jsem měl chuť považovat to za zbytečnou hru se slovy, za jakýsi vrtoch slovenských ekonomů a mávnout na tím rukou, jednotná nebo společná, budiž. Myslel jsem si, že takováto diskuse je ztrátou času, že bychom měli konečně začít debatovat o podstatných věcech, jako je způsob privatizace, jak a čím začít. Jenomže Slováci bojovali o slovo společná jako o život, za žádnou cenu nechtěli, aby existovalo něco jako jednotná československá ekonomika. Potřebovali mít v embryu rýhu, aby se z něho mohli začít vyvíjet dva různí jedinci.