Je to poměrně jednoduché. Přestaňme s rozmělňováním hlasů mezi několik velmi podobných kandidátů: Roithovou, Fischerovou, Dienstbiera, Schwarzenberga, Franze.

Volby nejsou ruská ruleta, volby nejsou poker, kde jen naslepo někoho volíme a pak čekáme, jak to dopadne. A už vůbec ne u většinových voleb, které se od poměrných do sněmovny odlišují tím, že tam pro zastoupení našeho názoru stačí překonat 5 %. V prezidentských volbách potřebujeme, aby měl „náš“ kandidát cca 20 % (ani to stačit nemusí) a dostal se do druhého kola, kde vyhraje.

Strategie je pragmatická: Z většiny průzkumů a z kombinace oblíbenosti politiků, preferencí stran, peněz na kampaň, podporu „kulturních front“ atp. je jasné, že do druhého kola může proniknout jen Dienstbier nebo Schwarzenberg. Nikdo jiný.

...

Pokračování tohoto článku si mohou přečíst jen předplatitelé. Děkujeme za vaši přízeň.
Obsah starší než měsíc je součástí archivu a do článků zdarma se nepočítá. Chcete číst bez omezení? Předplaťte si plný přístup.
Předplatit od 199 Kč / měsíc
Máte již předplatné?