Páteční večer vedle hokeje oživilo ještě jedno téma. „Viděls toho ožralýho Zemana?“ ozývalo se rozverně snad od všech stolů v pražských hospodách. Zemanova fotka, ze které je jasné, (ať už mu bylo cokoli), že měl v pátek raději zůstat v posteli, si dávala – po denním oběhu na sociálních sítích druhé kolečko v hospodách.

Když ve Vídni Miloš Zeman naznačil, že sudeťáci můžou být rádi za odsun, že je taky poctivě rozhořčení Češi mohli postřílet, nevzbudilo to takové pohoršení, jako když se přišel „s virózou“ podívat na korunovační klenoty. Stejně jako jeho někdejší protikandidát Karel Schwarzenberg budí vášně především tím, co vypadá směšně na fotkách, nikoli tím, co říká a dělá - Zeman pije a Schwarzenberg spí.

„Tato volba není o pravici nebo levici, ale o vkusu,“ burcoval v jednom z nejpatetičtějších pro-knížecích videí před volbami herec Ondřej Vetchý. Jakkoli volba prezidenta nakonec o pravici nebo levici byla, mediální bitvy a agenda, kterou na sebe kandidáti nasadili, se odehrávala především na úrovni osobních a kulturních kvalit kandidátů.

Volby skončily, ale nálepky a značky vytvořené během kampaně už v mediálním prostoru zůstaly. „Paroubek, Zeman, Babovřesky… tady tenhle primitivní vkus“ vykládal pár měsíců po volbách na přednášce o reklamách marketingový expert s plácačkou v ruce, aniž by se tajil svou opilostí. Zhruba ve stejné době získal vztyčený prostředníček – v rámci nebývale agresivní propagace - jako „vzkaz kritikům“ na facebookové zdi filmu Babovřesky přes tři tisíce lajků.

Pohrdání opilým prezidentem a Zemanovou populistickou „lidovostí“ je pochopitelné, stejně jako úsměšek nad lidmi, pro které jsou Babovřesky filmovou událostí desetiletí. Tento typ povýšenosti dostal jiné rozměry poté, co knížecí příznivci po prohraných volbách skandovali hesla o odtržení Prahy od zbytku země.

Pohrdání Zemanem se prolnulo s pohrdáním jeho voliči a „buranským“ vkusem, který v očích prezidentových odpůrců reprezentuje. Televizní estrády, Petr Novotný, Eva a Vašek, Nova, Blesk, Karel Gott, Vondráčková… veškerá stupidní kultura je identifikována s prezidentem všech buranů. O to atraktivnější je pak hlásit se ke knížeti a jeho aristokratické kultivovanosti.

Kulturnímu opovržení levicí ČSSD vždy kráčela ochotně naproti. Normalizační šmrnc české sociální demokracii opravdu nikdy nechyběl. Na rozdíl od pravice, ke které se umělci v rámci opožděného boje proti komunismu sami hrnuli, si největší česká levicová strana esa typu Michala Davida musela platit.

Facebooková kampaň k filmu Babovřesky ukázala, že útoky na „namyšlené intelektuály z Prahy“ mají slušný marketingový potenciál. Stačí nenávidět všechny, od kterých se dá očekávat kritika toho, co máme tolik rádi a co je „naše“.

Celé to připomíná výlet pětatřicátníka pracujícího v Praze do rodného maloměsta, odkud se vrací spokojený s tím, že má ze všech nejlepší boty, které „ti burani ani neumí ocenit.“ Pro jeho bývalé spolužáky řeší singlující Pražák nesmysly, a i když většina z nich má na práci lepší věci než chodit do kina na Babovřesky, okázalé pohrdaní tímto filmem a jeho diváky jim je jednoduše cizí.

Étos výjimečných lidí „od kultury,“ který kolem sebe šířil Václav Havel, se dosud nikdy nepodařilo proměnit v relevantní politický kapitál. Havlova opakovaná podpora Straně zelených byla spíš polibkem smrti od nepraktického intelektuála a ekologa, který se vozí v mercedesu. Fenomén Schwarzenberg, jehož volba řadí do vybrané společnosti, je nový a jeho nositelé se nehodlají své výjimečnosti vzdát.

HNDialog na Facebooku

Názorový server HNDialog najdete také na Facebooku ZDE

Obdoby placek „Zeman není můj prezident“ se nedočkal ani Paroubek po CzechTeku. Zemanovo vidláctví a celková mediální nevhodnost spočívá především v jeho životním stylu a v tom, jak vypadá. Málokdo si ale může myslet, že by jeho voličům imponovala představa věčně opilého politika, a neimponuje jim ani představa spícího ministra.
Pár hodin po knížecím šlofíku během Zemanova projevu postovala TOP09 na Facebook otázku: Co děláte vy, "když se kecají blbosti"? Spící Schwarzenberg funguje mezi jeho příznivci jako otočený symbol. Usínání je součástí jeho delikátnosti, jeho osobitého stylu. Symbol, který ale neznamená vůbec nic, co by ho kvalifikovalo jako dobrého politika, a slouží jen ke stvrzování lásky ke Karlu Schwarzenbergovi.

Podobnou radost jako spící kníže přináší Zeman svým příznivcům urážením novinářů, kteří podle nich „kecají blbosti“ a navážejí se do jeho životního stylu.

Útoky na Zemana jako na ožralu můžou jeho voliči brát jako útoky na sebe a svůj životní styl. Populistické – a průhledné – Zemanovo plebejství a styl orientálního diktátora, který „jim to nandá“, pak bude ještě účinnější. Nejedná se totiž už o spor politický, ale spor dvou mediálních zkratek, z nichž každá reprezentuje určitý styl a rozděluje společnost, aniž by však byl tento konflikt reálný a mohl být srozumitelně zastoupen v politice.

Žádná politická elita se určitě nebude zlobit, když se odboráři budou posmívat „namyšleným“ divadelníkům a filmařům škemrajícím o dotace a umělci se naopak budou s pohrdáním pošklebovat nad požadavky „buranských“ odborů.

 

Související
Newsletter

Týden v komentářích HN

Máte zájem o informace v širších souvislostech?

Zadejte Vaši e-mailovou adresu a každý pátek dopoledne od nás dostanete výběr komentářů, které se během týdne objevily na stránkách Hospodářských novin. Těšit se můžete na komentáře Petra Honzejka, předního ekonoma Tomáše Sedláčka, kardiologa Josefa Veselky a dalších. Výběr pro vás připravuje šéfeditor iHNed.cz Jan Kubita.

Přihlášením se k odběru newsletteru souhlasíte se zpracováním osobních údajů a zasíláním obchodních sdělení, více informací ZDE. Z odběru se můžete kdykoli odhlásit.

Přihlásit se k odběru