V televizi právě dávají Souboj titánů, kde se Perseus snaží zabránit temným silám, aby si podmanily Zemi.

V soudních síních přituhuje podobný souboj mezi technologickými giganty Applem a Samsungem.

Mnozí si uvědomují, že jejich patentová válka v podobě více než padesáti soudních sporů je ze společenského hlediska naprostým plýtváním mozkovými závity soudců, právníků i úředníků. Málokdo si však uvědomuje, že v sázce je mnohem víc. Že temné síly patentové legislativy jako mytická Medusa ohrožují budoucnost technologických inovací, a tudíž ekonomický růst i prosperitu našich dětí.

Inovace, patenty a růst: přátelé, či nepřátelé?

Ekonomix Jana Libicha

Mnoho lidí kritizuje ekonomii za odtržení od skutečného světa, za budování nerealistických modelů. V této rubrice se pokouším ukázat, že akademický výzkum může být velmi užitečný pro celou společnost, a to nejen rozhodování politiků a aplikovaných ekonomů, ale také ostatních občanů. Mým cílem je psát tak, aby i složité problémy byly pochopitelné pro každého čtenáře a zároveň zábavné. Budu přinášet různorodá zjištění ekonomického výzkumu, vysvětlovat jejich souvislost s reálnou ekonomikou, a předestírat, jak mohou mít pozitivní vliv na život každého z nás.

Rubriku Ekonomix najdete ZDE

Generace ekonomů se snažily pochopit, co je principiální hnací silou ekonomického růstu od industriální revoluce před více než dvěma sty lety, a brzy zavrhly vysvětlení konspiračních teorií, že za tím nutně stojí tištění peněz, drancování přírody, zadlužování nebo Chuck Norris. Z dat vyplývá, že nejbohatší země mívají nejkvalitnější lidský kapitál. Důvod je jednoduchý – chytří lidé mají dobré nápady a dokážou vymyslet, jak pracovat efektivněji, díky svým technologickým inovacím a promyšlenějším výrobním procesům.

Tím zvyšují produktivitu práce, přispívají k vyššímu výkonu ekonomiky, a ruku v ruce s tím také roste jejich příjem i materiální prosperita. Zároveň si vzdělanější společnost dokáže lépe pohlídat kvalitu svých institucí a politiků, což ekonomický růst dále podporuje.

Z toho přirozeně pramení otázka: „Jak by měl stát, samozřejmě kromě podpory vzdělání, nejlépe podnítit lidskou tvořivost a technologické inovace?”

Obecně přijímaná odpověď až donedávna byla, že k tomu účelu nejlépe poslouží patentový systém a ostatní typy ochrany duševního vlastnictví.

Když člověk nebo firma vynaleznou něco nového a originálního, tak si to nechají patentovat, což jim dá na jistou dobu exkluzivní vlastnické právo tento produkt vyrábět a prodávat. V ekonomické hantýrce patent přetváří nápad z veřejného statku na statek soukromý. Tento argument pro patentovou ochranu zněl přesvědčivě. Věřilo se, že pokud budou inovátoři více profitovat ze svých vynálezů, tak vzrostou ekonomické pobídky firem a jednotlivců se o inovace pokoušet. A z nich pak mají skrz lepší výrobky a růst prosperity užitek i ostatní.

Výzkum však ukazuje, že tento tradiční pohled, jenž vedl v posledních desetiletích k neustálému rozšiřování patentové ochrany a následné explozi v žádostech o patenty, má značné trhliny. Existuje čím dál víc důkazů, že patenty inovace spíše brzdí, než stimulují. Asi nejpřesvědčivěji to ukázali profesoři Michele Boldrin a David Levine z Washingtonské university v St. Louis ve své knize z roku 2008 nazvané Proti duševnímu monopolu (k legálnímu stažení zdarma). V tomto článku se zaměřím na vliv technologických patentů, kniha však rozebírá i problémovost jiných forem ochrany intelektuálního vlastnictví, např. copyright v hudebním a filmovém průmyslu nebo patenty ve farmaceutickém odvětví.

Po důkladné analýze dat od vynálezu parního stroje Jamesem Wattsem až do současného klání Apple versus Samsung autoři ukazují, že patentový systém většinou není nutný pro inovace. Mnoho odvětví silně závislých na technologickém pokroku, například raný softwarový průmysl nebo současný open-source software, vzkvétalo bez patentové ochrany, a to lépe než s ní. Ba co víc, Boldrin a Levine detailně dokládají, že skrze patent stát věnuje subjektům „drahý a nebezpečný monopol na nápady“, který „ničí ekonomický růst, prosperitu a svobodu“. Řečeno nadneseně, autoři ukazují, že paní Inovace se přátelí s panem Růstem, ale oba brzdí v rozletu žárlivé scény slečny Patentové.

Proč přílišná patentová ochrana škodí?

Jak je to možné, vždyť patenty mají za úkol pravý opak?! Existují tři hlavní důvody. Za prvé, jsou to výše zmíněné náklady plynoucí ze snahy získat patent a vynutit si jeho dodržování ostatními subjekty. Někdo může namítnout, že tyto aktivity včetně applovsko-samsungovských patentových válek a tisíců podobných sporů technologických firem dávají práci mnoha lidem v soudnictví a patentové byrokracii. Ale je třeba si uvědomit, že toto jsou naprosto neproduktivní aktivity, jež nijak nezvyšují celkový blahobyt společnosti (podobající se Keynesovu doporučení, že v recesi by měla vláda platit lidem, aby hloubili díry do země a zase je za sebou zasypávali). Za druhé, nebezpečí, že si firma vám konkurující  patentuje „váš“ nápad těsně před vámi, samozřejmě odrazuje od inovací. A to se děje často. Boldrin a Levine ukazují, že inovátoři většinou nemívají jedinečné nápady, ale že převážně dochází k simultánním objevům (což je také jedním z důvodů, proč soudy v některých zemích rozhodly ve prospěch Applu a v některých ve prospěch Samsungu). Za třetí, a to je nejdůležitější, přílišná patentová ochrana brzdí klíčový motor prosperity, a tím je učení se od druhých. Imitace a zdokonalování nápadů předchozích generací byly a jsou klíčovým prvkem umožňujícím pokrok lidského vědění a technologické vyspělosti. Představte si například (trochu s nadsázkou), že by každý parašutista musel platit potomkům Isaaca Newtona za používání jeho objevu gravitace.

Většina lidí nemá potuchy, kam až patentový systém dospěl. Boldrin a Levine dokládají závratné tempo růstu počtu patentů, např. u Microsoftu se jedná o více než 1000 nových patentových žádostí každý měsíc. Samotné firmy přiznávají, že je to začarovaný kruh, protože je již nemožné vyvinout nový software či hardware bez porušení patentu konkurence. Firmy tudíž řeší hrozbu žalob tak, že se de facto navzájem vydírají. Hromadí své vlastní (často sporné) patenty a zpětně hrozí protižalobou za jejich porušení, tak jako jsme toho svědky v případě Applu a Samsungu. A to včetně naprosto originálních a zásadních „objevů“, jakými jsou iphonovský „obdélník se zakulacenými rohy“ nebo „nákup jedním kliknutím“ od Amazonu. Následující graf ukazuje komplikovanou síť vzájemných soudních sporů mezi firmami vyrábějícími chytré mobilní telefony (více detailů zde).

fig smartphonepatentticketTato patová situace se dá přirovnat ke studené válce a závodům ve zbrojení mezi USA a Sovětským svazem. Každá ze stran hromadila obrovské množství jaderných zbraní z „obranných“ důvodů, jako odrazovací prostředek. Řešení současné patentové války se však jeví náročnější, protože koordinovaný postup mezi dvěma politickými lídry je jaksi jednodušší než mezi tisíci konkurenčních firem s hustým propletencem patentů. A proto hlouběji a hlouběji zabředáváme do situace, kdy jsou inovativní aktivity stále více brzděny, podle studie od Bessena a Hunta např. v softwarovém průmyslu o 15 % v porovnání se scénářem bez patentové ochrany.

Medusa a Perseus alias budoucnost patentů a inovací

HNDialog na Facebooku

Názorový server HNDialog najdete také na Facebooku ZDE

Podle mytologie pohled do očí Medusy znamenal okamžitou bolestivou smrt. Naproti tomu za upřímný a kritický pohled na patentový systém lidstvo nic podobného nečeká, což snad skýtá zárodek optimismu ohledně budoucnosti inovací. Dokonce tak můžeme učinit bez okřídlených sandálů a kouzelného štítu (jež Perseus jistě neměl patentované). Existuje mnoho postupných kroků k nápravě současné situace. V prvé řadě je nutné nepřipustit, aby se patentové Meduse rozrůstala chapadla, například v oblasti genetiky (což se již bohužel stalo v USA) nebo v oblasti sportovních pohybů (ať si nepřečteme v tisku, že „gól neplatil, protože Messi udělal kličku, kterou měl patentovanou hráč soupeře”). Za druhé, je nutno udělovat patenty pouze za skutečné inovace, nikoli za „zlepšováky typu, jak houpat houpačku“. Za třetí, měl by být umožněn argument „nezávislého vynálezu“, kdy se na vás něčí patent nevztahuje, pokud doložíte, že jste příslušnou inovaci provedli, aniž by vám bylo známo konkurenčním patentem pokryté řešení.

Pak můžeme, analogicky k procesu nukleárního odzbrojování, začít postupně redukovat současný systém na základě výsledků odborných studií ohledně optimální délky a šíře patentů. A doufat, že se společnosti (i s pomocí Wikipedie) podaří znovuobjevit zapomenutý fakt, že naše myšlenky a nápady si nemůžeme ze sta procent přivlastňovat, protože za ně vděčíme mnoha lidem před námi, a proto je dlužíme mnoha lidem po nás. Obrazně řečeno: musíme doufat, že se nám podaří z Medusy udělat ochočené domácí zvíře, jež bude věrně pomáhat panu Applovi, paní Samsungové i všem ostatním inovátorům.

 

Související

Týden v komentářích HN

Máte zájem o informace v širších souvislostech?

Zadejte Vaši e-mailovou adresu a každý pátek dopoledne od nás dostanete výběr komentářů, které se během týdne objevily na stránkách Hospodářských novin. Těšit se můžete na komentáře Petra Honzejka, předního ekonoma Tomáše Sedláčka, producenta Jakuba Horáka a dalších.