Potřebujete auto. Každý přece potřebuje auto; ušetří spoustu času i námahy a navíc je to neoddiskutovatelný doklad toho, že máte ve společenské hierarchii své pevné místo.

Ale jaksi se vám nechce kupovat nový vůz, protože ten ztrácí rychleji na hodnotě, což by vás pálilo v peněžence při případném prodeji. Tak přemýšlíte o autu z druhé ruky a trápí vás nepříjemný problém. Týká se faktu, že prodejce ojetiny ví o kvalitě svého vozu více než vy, a že je v jeho zájmu vám zatajit jeho negativní stránky (např. předchozí nehodu či přetočený tachometr). Jak toto vědomí, že auto může mít skryté vady, ovlivní vaše rozhodování, jestli jej koupit nebo nekoupit?

Předestřeme si zjednodušenou kalkulaci, která se vám honí hlavou. Předpokládáte, že zvažované ojeté auto buď skryté vady nemá (nazvěme jej pomeranč) nebo má (v ekonomické hantýrce citrón, jelikož jeho nákup „chutná kysele“). Za pomeranč jste ochotni zaplatit 100 tisíc korun, kdežto za citrón pouze 50 tisíc. Bohužel nejste schopni s jistotou určit, jestli je vámi zvažované auto pomeranč nebo citrón.

Pouze po důkladné prohlídce usoudíte, že je to auto se šedesáti procentní pravděpodobností pomeranč a čtyřicetiprocentní pravděpodobností citrón. Jakou cenu jste ochotni zaplatit za takové auto? To je jednoduché, jedná se o vážený průměr hodnoty pomeranče a citrónu, kde váhami jsou pravděpodobnosti jejich výskytu. Konkrétně, jde o 80 tisíc (100 krát 0,6 plus 50 krát 0,4).

Kývne nebo nekývne?

Ekonomix Jana Libicha

Mnoho lidí kritizuje ekonomii za odtržení od skutečného světa, za budování nerealistických modelů. V této rubrice se pokouším ukázat, že akademický výzkum může být velmi užitečný pro celou společnost, a to nejen rozhodování politiků a aplikovaných ekonomů, ale také ostatních občanů. Mým cílem je psát tak, aby i složité problémy byly pochopitelné pro každého čtenáře a zároveň zábavné. Budu přinášet různorodá zjištění ekonomického výzkumu, vysvětlovat jejich souvislost s reálnou ekonomikou, a předestírat, jak mohou mít pozitivní vliv na život každého z nás.

Rubriku Ekonomix najdete ZDE

Co na vaši nabídku řekne prodejce auta? To záleží na tom, jestli prodává pomeranč nebo citrón, což on, na rozdíl od vás, ví. Předpokládejme, že pro něj má citrón hodnotu 40 tisíc, ale pomeranč 90 tisíc. Tím pádem pokud kývne na vaši nabídku 80 tisíc, tak víte s jistotou, že vám prodává předražený citrón. Jak na toto jeho nechtěné „odhalení“ zareagujete? Samozřejmě už nebudete ochotni zaplatit 80 tisíc, ale pouze 50 tisíc. A on vám to auto za tu cenu prodá, protože je mu jasné, že jste jeho podfuk „prohlédli“ (v praxi je situace trochu komplikovanější, ale tento modelový příklad vyjadřuje podstatu problému).

Možná vám uvedená argumentace přijde jako selský rozum a divíte se, že za podobné skoro půl století staré triviality dostal Joseph Stiglitz v roce 2001 Nobelovu cenu za ekonomii. Zajímavé ale je zamyslet se jako on nad tím, co se stane s pomeranči na trhu. Prodejci pomerančů nebudou ochotni dostatečně snížit cenu, a proto budou tato auta bez skrytých vad vytlačena z trhu. Například náš prodávající si auto ponechá a bude v něm jezdit dál, raději, než by ho prodal za méně než 90 tisíc. Ekonomická teorie proto praví, že za výše popsaných okolností se budou prodávat pouze citróny.

Toto se samozřejmě netýká jen trhu ojetých automobilů, ale obecně všech situací tzv. „asymetrické informace“, kdy má prodávající lepší znalost o důležitých aspektech transakce než kupující a motivaci tuto znalost zneužít. Uveďme si dva další příklady. Lidé, kteří očekávají zdravotní problémy či předčasné úmrtí v důsledku genetické predispozice nebo špatného životního stylu mají větší tendenci uzavřít zdravotní a životní pojištění. Pojišťovny to samozřejmě vědí, tak nastaví jako kompenzaci vyšší poplatky všem klientům.

To však odradí zdravé lidi od uzavření pojištění – jako v případě výše uvedených automobilových pomerančů zde trh přestává fungovat. Podobně tomu může být na trhu práce. Uchazeči o práci mají tendenci „přikrášlit“ svůj životopis, aby získali lépe placenou práci. Vzhledem k tomu, že zaměstnavatelé nejsou schopni stoprocentně určit kvalitu zaměstnance, tak stanoví mzdu níže (jako vy při koupi auta), čímž odradí nejschopnější kandidáty. Z toho vyplývá, že „nepoctivost“ prodejců, jež neodhalí kupujícím všechny informace, je dvousečnou zbraní. Nejen že dojde k „podvodu“ kupujícího, ale také nepřímo k ničení legitimních tržních transakcí jiných lidí, kteří by si rádi koupili pomeranče.

Jak ubránit pomeranče proti invazi citrónů?

Jak se dostat ven z tohoto bludného kruhu? Ekonomický výzkum a praxe nabízí různá řešení. Všechna mají společnou snahu eliminovat nejistotu kupujícího, tzn. odstranit problém asymetrické informace nějakým mechanismem, jenž by důvěryhodně odhalil kvalitu prodávajícího. Například na trhu ojetých aut se jedná o smluvní záruku. Představte si, že vám prodejce nabídne, že sice zaplatíte 100 tisíc, ale pokud se do určitého data objeví nějaká výraznější vada, tak vám vrátí 50 tisíc. Pokud žijete v zemi, ve které můžete vymahatelnosti tohoto smluvního závazku věřit, tak si spočtete, že by se prodejci nevyplatilo takovou záruku nabízet na citrón. Proto jste ochotni na tuto nabídku přistoupit; víte s jistotou, že kupujete pomeranč.

HNDialog na Facebooku

Názorový server HNDialog najdete také na Facebooku ZDE

Pojišťovny zase řeší tento problém různými slevami pro klienty, kteří čerpají málo služeb, chodí na preventivní prohlídky atd. Zaměstnavatelé zase požadují po uchazečích o práci „záruky“ kvality ve formě dobrých známek při studiu, různých srovnávacích testů, či mimoškolských aktivit. Dále je jejich pozice usnadněna zkušební dobou, po kterou mají možnost odhalit skutečnou kvalitu zaměstnance a zbavit se těch „nepomerančových“. Mnohé online služby, např. eBay, řeší problém asymetrické informace vzájemnými recenzemi a hodnocením smluvních stran, jež jsou dostupné všem. Pod vlivem této transparentnosti se subjekty snaží kultivovat svou reputaci, což snižuje pravděpodobnost jejich nepoctivého jednání. Podobnou roli hrají různé certifikace kvality nezávislých firem.

Těmito záručními mechanismy dochází k napravení původního selhání trhu. A pro mnohé bude asi překvapivé zjištění, že státní regulace zde nebývá potřeba, že se trh většinou reguluje sám a efektivněji (např. zde v automobilovém průmyslu). V kontrastu s tím můžeme připomenout selhání mnoha států při regulaci finančních institucí, což přispělo k nedávné globální krizi s neblahými důsledky na prosperitu občanů. Neznamená to však, že by zde stát nebyl potřeba vůbec. Kvalitní legislativní rámec a vymahatelnost práva jsou v potlačení problému trhu citrónů klíčové, speciálně, pokud musí nahrazovat nedostatek morálních kvalit obyvatelstva.

Takže až půjdeme příště do autobazaru, na pracovní pohovor, do banky nebo na třídní schůzky svých dětí, tak mějme problém asymetrické informace a jeho řešení na paměti. Může nás to ochránit před citronově kyselou chutí v ústech.

Související

Týden v komentářích HN

Máte zájem o informace v širších souvislostech?

Zadejte Vaši e-mailovou adresu a každý pátek dopoledne od nás dostanete výběr komentářů, které se během týdne objevily na stránkách Hospodářských novin. Těšit se můžete na komentáře Petra Honzejka, předního ekonoma Tomáše Sedláčka, producenta Jakuba Horáka a dalších.