Násilnosti na Blízkém východě – nedávný vojenský převrat s lidovou podporou v Egyptě a současná brutální občanská válka v Sýrii s dalekosáhlými mezinárodními důsledky – jsou obrovským zklamáním po velkých nadějích, které se vkládaly do arabského jara roku 2011. Je proto zapotřebí přehodnotit to, co se v poslední době stalo, či naopak nestalo.

Nejprve tedy, co se stalo: poprvé v arabském světě byli diktátoři svrženi nebo významně ohroženi lidovými demonstracemi - v Tunisku, Egyptě, Libyi, Jemenu a Sýrii. V 90. letech, kdy se ve východní a střední Evropě zhroutily komunistické režimy a diktátoři byli sesazováni v Latinské Americe, subsaharské Africe a jihovýchodní Asii, vymykal se arabský svět tím, že v něm scházela lidová, protiautoritářská hnutí a směřování. To už neplatí.

Na druhou stranu "arabské jaro" nezasáhlo všech 22 arabských států. Režimy byly svrženy nebo konfrontovány tam, kde se vojenské diktatury halily do republikánských hávů. Žádná z dědičných monarchií (z nichž některé jsou mnohem represivnější - například Saúdská Arábie) lidovému odporu nečelila, s výjimkou malého Bahrajnu, kde šlo o otázku sektářského rozdělení mezi šíitskou většinou a sunnitskými vládci.

Důvody se zdají být nasnadě: vojenské republikánské režimy postrádaly legitimitu a byly založeny pouze na síle a zastrašování, zatímco panovnické dynastie se podle všeho těší legitimitě zakotvené v minulosti, tradici a náboženství. V Maroku a Jordánsku je král považován za prorokova potomka a saúdská dynastie je ochránkyní dvou posvátných míst islámu v Mekce a Medíně. Výhodou je rozhodně to, že bohaté ropné monarchie Perského zálivu disponují obrovskými sumami peněz - což však nebyl případ Maroka a Jordánska.

Když odeznělo nadšení z protestů na náměstí Tahrír, kde masy na Západě vzdělaných, anglicky hovořících demonstrantů v džínech, s mobilními telefony a účty na Facebooku vytvořily obrázek převládající prodemokratické a promodernizační voličské základny, ukázal další vývoj realitu. Sesadit diktátora početnou veřejnou demonstrací je jedna věc, ale vybudovat demokratické instituce a zahájit přechod k demokracii je věc druhá.

Když volby nestačí

S pádem diktatury se pozornost přirozeně přesunula na volby. Ale jak ukázal vývoj po roce 1989 v bývalých komunistických společnostech, volby jsou nutnou, avšak nikoli postačující podmínkou přechodu ke konsolidované demokracii.

Jak je patrno z rozdílů mezi visegrádskými zeměmi na jedné straně a Ruskem a Ukrajinou na straně druhé, je to právě existence tradic občanské společnosti, plurality, tolerance, nezávislých občanských institucí a schopnost rozvíjet soudržný systém více stran, co určí, zda nakonec vznikne konsolidovaná demokracie, nebo převládne nový autoritářský režim, ať už pod rouškou voleb, či bez nich. Přesně k tomu došlo v Egyptě: koneckonců většina z 85 milionů Egypťanů na náměstí Tahrír nedemonstrovala; většina z nich nevlastní mobilní telefon - schází jim elektřina i tekoucí voda a téměř polovina žen neumí číst a psát.

Zatím jste si přečetli 50 % textu. Pokračování je k dispozici pouze pro platící čtenáře.

Předplatitelé mají i řadu dalších výhod: nezobrazují se jim reklamy, mohou odemknout obsah kamarádům nebo prohlížet archiv.

Proč ji potřebujeme?

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě. Zároveň vám založíme uživatelský účet, abyste se mohli k článku kdykoli vrátit a nemuseli jej platit znovu. Pokud již u nás účet máte, přihlaste se.

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě.

Pokračováním nákupu berete na vědomí, že společnost Economia, a.s. bude zpracovávat vaše osobní údaje v souladu se Zásadami ochrany osobních údajů.

Vyberte si způsob platby kliknutím na požadovanou ikonu:

Platba kartou

Rychlá online platba

Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.
Platbu nelze provést. Opakujte prosím akci později.
Newsletter

Týden v komentářích HN

Máte zájem o informace v širších souvislostech?

Zadejte Vaši e-mailovou adresu a každý pátek dopoledne od nás dostanete výběr komentářů, které se během týdne objevily na stránkách Hospodářských novin. Těšit se můžete na komentáře Petra Honzejka, předního ekonoma Tomáše Sedláčka, kardiologa Josefa Veselky a dalších. Výběr pro vás připravuje šéfeditor iHNed.cz Jan Kubita.

Přihlášením se k odběru newsletteru souhlasíte se zpracováním osobních údajů a zasíláním obchodních sdělení, více informací ZDE. Z odběru se můžete kdykoli odhlásit.

Přihlásit se k odběru