Český volič jako věčný repetent

Občas je dobré vracet se k podstatám pojmů. Slovo maturita zvulgarizovalo na představu nějakého diletantského projektu státního aparátu, nicméně jeho podstata je úplně jiná. Latinské "maturus" označuje "zralost", ergo dospělost. Dospělost člověka lze posuzovat dle jeho chování a jednání. O dospělosti společenské lze usuzovat podle téhož, přičemž jedním z hlavních indikátorů jsou volby. Nyní se schyluje k dalšímu termínu a podle určitých náznaků se zdá, že ani tentokrát český volič zkoušku dospělosti nezvládne.

Z voleb a přístupu k nim se dá o společnosti mnohé vyčíst. Dá se například konstatovat, že tato společnost je přesvědčena o nutnosti volit. Zároveň ale drtivá většina lidí rezignuje na fakt, že by mohli něco změnit, svou volbou tak pouze vybírají mezi menšími zly. Opakovaná hledání a opakovaná zklamání připomínají to, co psychoanalýza vysvětluje jako hledání otcovského archetypu v okolním světě, zejména tam, kde člověk (volič) očekává působení autority, tedy veskrze otcovského principu.