Po sjezdu ODS se objevily úvahy, že zájem o dění na kongresu avizuje pro tuto stranu jakousi naději, protože se o ní stále mluví. Nicméně podobného mediálního zaujetí se dostává i dopravním nehodám či leteckým katastrofám, což je pro tuto stranu mnohem přesnější pojmenování - člověk se chtě nechtě podívá, byť je to dost ošklivý pohled. Málokterá katastrofa však vykazuje tak dlouhý průběh - ani Japonsko nebičuje každý den tsunami doplňovaná sopečnými erupcemi.

Když počátkem roku 2005 spadly, po sérii skandálů Stanislava Grosse, preference ČSSD někam k hranici 12 %, zvolila si strana do svého čela Jiřího Paroubka. Ten ji ve volbách v roce 2006 zajistil výsledek 32 %. Sociální demokraté se zachovali racionálně a do svého čela postavili krizového manažera, se všemi plusy a minusy, kterými tyto osobnosti obvykle trpí. Paroubka tehdy kupodivu nenapadlo hledat řešení tristní situace v kořenech sociální demokracie, ale pragmaticky a někdy i populisticky vymýšlel cesty, jak vrátit ČSSD zpátky na výsluní.

ODS se ráda označuje za stranu podnikatelů a byznysu, ale její řízení připomíná spíše revoluční brigádu květinových dětí. Místo vytčení cíle a hledání cesty k jeho dosažení se raději v kontemplacích ubírá hledat kořeny své mýtické identity. V tomto kontextu je volba profesora politologie s aureolou důstojného a hodného člověka jistě skvělou volbou. Nakonec v životě jsou i jiné priority než vyhrát volby nebo se dostat do parlamentu.

Zbývá vám ještě 50 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se