Krym plavně a celkem klidně přešel do rukou Ruska. Budeme ještě nějakou dobu protestovat, budeme zavádět sankce vůči Rusku, budeme jej vylučovat z mezinárodních organizací, můžeme dokonce zmrazit alespoň některé účty některých ruských občanů v EU apod. To ale vedoucím činitelům v Kremlu bude vadit jenom málo, protože trumfy jsou momentálně na ruské straně. Co tedy můžeme či nemůžeme dělat my? A co ještě od Ruska čekat?

Dlouhodobé hospodářské sankce poškodí evropskou i českou ekonomiku. Německé podniky a domácnosti nepřestanou odebírat ruský plyn, jemuž momentálně není rovnocenná alternativa (jakkoliv pro Rusko v opačném směru platí totéž). Řada českých výrobních podniků má dnes v Rusku významné zakázky, jejichž ztráta by mohla znamenat růst nezaměstnanosti. A nakonec si evropská (zejména německá) průmyslová lobby své zájmy protlačí. Řada českých hotelů a cestovních kanceláří rozhodně nebude nadšena z omezení přílivu ruských turistů (ti si místo Prahy vyberou Istanbul, Dubaj či Šanghaj, místo Itálie či Španělska dají přednost Turecku, Thajsku nebo čínskému ostrovu Hajnan).

Diplomatické sankce mají též rub a líc. Případné znovuzavedení víz pro ruské diplomaty bude sice pro Rusko komplikací, nicméně nikoliv nepřekonatelnou, pokud nechceme zrušit vztahy úplně (což není v českém ani evropském zájmu). Vyhoštění poloviny ruské ambasády v Praze a jinde bude znamenat reciproční krok z Ruska a tolik expertů na našem ministerstvu zahraničí není. A těm, jež by bylo možné nabrat, nemusí Rusko udělit víza (s těmi byly ostatně průtahy dodnes).

...

Pokračování tohoto článku si mohou přečíst jen předplatitelé. Děkujeme za vaši přízeň.
Obsah starší než měsíc je součástí archivu a do článků zdarma se nepočítá. Chcete číst bez omezení? Předplaťte si plný přístup.
Předplatit od 199 Kč / měsíc
Máte již předplatné?