Propad zaměstnanosti žen v důsledku mateřství je v České republice nejhlubší v celé EU. Zaměstnanost žen s dětmi do 6 let věku je o celých 41 procentních bodů nižší než zaměstnanost žen bez dětí do 6 let, zatímco v EU tento rozdíl činí v průměru pouze 12 procentních bodů (viz tato publikace EC tabulka 18.A5). Proč tomu tak je? Jedním z důvodů je, že české ženy nejsou motivovány k návratu do práce po mateřské a rodičovské dovolené. Kromě nedostatku míst pro děti v jeslích a školkách a nízké nabídky částečných úvazků je problém i v nastavení daní, a to zejména v daňových slevách.
Nabízet vznešené a bohulibé společensko-ekonomické cíle většina z našich politiků již umí: je třeba zkvalitnit školství, eliminovat korupci, zvýšit konkurenceschopnost země... Horší to je s odhalováním podstaty skutečných příčin současných problému a s hledáním vhodných řešení. Bez tohoto se země nikam dál nepohne. V nové sekci HNDialog "IDEA pro lepší vládnutí" najdete konkrétní návrhy, ze kterých politici mohou vycházet, aby naše země prosperovala.
Věděli jste, že vdané ženy s pracujícím manželem při návratu na trh práce de facto nedostanou základní daňovou slevu na poplatníka? Pravda je, že v zákoně se to explicitně nedočtete - žádná výjimka, která by diskriminovala vdané ženy, tam není. Jenže daňová sleva na nepracující manželku (či nepracujícího manžela) je v českém systému stejně vysoká jako základní sleva na poplatníka a tu při návratu ženy na trh práce její manžel ztratí. Z pohledu rodinného rozpočtu to má stejný dopad, jako by žena svou slevu na poplatníka nezískala. Jde zřejmě o světový unikát. Daňová zvýhodnění na nepracujícího partnera sice existují i jinde, ale zdaleka nedosahují výše základní slevy na poplatníka.
Podobně je to i s daňovou slevou na vyživované dítě. Tuto slevu totiž může využít jen jeden z rodičů. A většinou ji začne využívat manžel v době, kdy je žena na mateřské či rodičovské dovolené. Když se posléze žena rozhoduje o návratu do práce, ani tato daňová sleva její daňovou povinnost nesníží.
Slevy na nepracující manželku a na vyživované dítě tak mají dalekosáhlé dopady na kariéry českých žen. „Uzamykají“ je v neaktivitě, činí jejich návrat na trh práce pro rodiny velmi nevýhodný. Lze se na to dívat i tak, že na trhu práce diskriminují matky oproti otcům.
A to ještě není vše. Česko má výjimečně vysoké rozdíly ve zdanění podnikatelů a zaměstnanců. Přestože podnikatelé mají vyšší průměrné příjmy, čelí daňovým sazbám nižším v průměru o téměř 10 procentních bodů (viz studie IDEA 8/2013). A nemusím dodávat, že převážná většina podnikatelů jsou u nás muži.
Celkově české ženy vydělají hrubého v průměru o 20 % méně než muži, jejich efektivní výše zdanění je ale mnohem vyšší než u mužů. S Danielem Münichem jsme před časem spočítali hrubý odhad ušlých příjmů státního rozpočtu v důsledku propadu zaměstnanosti českých žen v období rodičovství na 5,2 mld. Kč ročně (viz studie IDEA 3/2012).
Možná by se tedy nová vláda mohla zamyslet nad tím, jestli by se příjmy státního rozpočtu nedaly zvýšit pomocí nižších daní pro matky vracející se na trh práce. Zatím bohužel uvažuje pouze o zvýšení daňové slevy na dítě, čímž by se rozdíly ve zdanění matek a otců jen dále prohloubily. Pokud by se ale například zvýšení slevy na dítě týkalo pouze rodin, ve kterých pracují oba rodiče, mohlo by to stávající situaci matek alespoň trochu zlepšit.
