Yes, we can. Ano, může být hůř

...a neuvěřitelné se stalo skutkem. Řečeno s klasikem, jehož stovku si právě v těchto dnech připomínáme. Jinak se zpráva o tom, že by hnutí „ANO bude líp“ vyhrálo volby s bezmála třiceti procenty a desetiprocentním náskokem, ani nedá komentovat. Věřil snad někdo, že by takovou důvěru mohlo získat seskupení lidí, kteří politicky ještě nic nedokázali a jejichž jediným spojovníkem jsou manažersko-finanční schopnosti Andreje Babiše, jeho touha po moci a po věčném otisku do dějin a českého společenského těla?

O Babiše vlastně ani nejde. Je úplně jedno, jak se jmenuje muž (či žena, i když té by se to asi v mačistickém Česku nikdy nepovedlo), který stahuje protestní hlasy všech toužících po radikální proměně české politické scény ovládané po čtvrtstoletí klasickým systémem politických stran. Nástup ANO pouze potvrzuje, že deziluze společnosti z politiky je už tak veliká, že snadno uvěří každému, kdo říká líbivé věci a zručně využívá marketingové prostředky, aniž by za ním musel být jakýkoliv výkon v konkrétním světě (Agrofert není primárně politika).