Kdo by měl v dnešní době něco proti inovacím? Prahne po nich úplně každý: od Sillicon Valley, Evropské komise, spekulativních kapitalistů, Baracka Obamy až po účastníky konferencí TED. Dokonce i mladý severokorejský vůdce Kim Čong Un nedávno vyzval své krajany, „aby rozvinuli prapor inovace a budovali pod ním prosperující socialistický stát“. Už se nejedná jen o pouhou líbivou frázi, nýbrž o všeobecně respektovaný slogan, na němž se shodne levice i pravice.
Je poměrně nasnadě, proč mají inovaci – tedy bezbřehé experimentování a radikální nespokojenost se současným stavem věcí – v oblibě pokrokáři. Jak ukazuje kanadský historik Benoit Godin, sousloví „sociální inovace“ bylo v devatenáctém století užíváno především ve spojení s určitým typem socialistických aktivistů, nespokojených s pomalým tempem reforem a toužících po radikální, okamžité změně (ve vydání encyklopedie Britannica z roku 1888 je komunismus dokonce definován jako „výraz popisující určitá schémata sociální inovace, jejichž úvodním krokem je odstranění instituce soukromého vlastnictví).
- První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
- Možnost kdykoliv zrušit
- Odemykejte obsah pro přátele
- Nově všechny články v audioverzi
