Nedotknutelnost akreditační komise

Kvůli těm několika málo hodinám co ročně učím, se opravdu necítím odborníkem na vzdělávání. Ale protože problém se vzděláním považuji za jeden z nejvýznamnějších pro budoucnost Česka, a protože je zde prozatím příliš málo diskutujících, nemohu nenapsat nějaký ten postřeh.

V případě vysokého školství slyším mnoho příkladů toho, kdy financí je leckde dostatek, ale jejich alokace je nešťastná. Např. dostali jsme peníze na tenisový kurt, ale nemáme na mzdy.

Až příliš často slyším o celkem tristních případech fungování akreditační komise. Ať už zde korupce a klientelismus je nebo není, zdá se, že ten orgán je v podstatě nedotknutelný a nefungují zde jasné standardy. V zápisech akreditační komise najdete téměř identická hodnocení, která jsou jednou zakončena stanoviskem akreditaci ANO a ve druhém NE.

Pobavilo mě vyprávění, kdy člen akreditační komise nebyl spokojen s tím, že není na IT škole vyučován jeden konkrétní programovací jazyk, tuším, Java. To, že tato škola produkuje skvělé programátory, po kterých se na trhu práce jen zapráší, jaksi dotyčnému uniklo, stejně jako fakt, že v oboru IT jsou jindy standardní požadavky na vědecké publikace jaksi mimo mísu. Kdo je v IT jednička, většinou nemá na publikování čas a ještě je celkem vzácné, když je vůbec ochotný učit. Často přitom hodnotitelé nedosahují kvalit hodnocených a někdy hodnotí věci mimo svůj obor. Jakoby mravenec hodnotil, jak má liška dlouhý chlup. Větší pozornost novinářů by zde jistě neškodila.

Další věcí, která je známá, je přetahování docentů a profesorů za účelem získání akreditace. Přiznám se, že nevím co s tím, ale případy lidí, kteří jsou nákladně vydržováni na některých školách jen kvůli titulu, také nepůsobí jako efektivní využívání zdrojů.

I kdyby nakrásně do vzdělání bylo získáno více prostředků, problémem zůstane jejich vynaložení. Při hodnocení škol by bylo dobré sledovat, kolik absolventů se nejen uplatní, ale kolik se uplatní ve svém oboru.

Trochu se odchyluji od otázky, ale nedá mi to, abych nepřipomněl, jak mezinárodní srovnání ukazuje, že ČR ztrácí dědictví minulosti v podobě vysokého stupně kvality výuky matematiky. Tady je jednoznačně třeba podpora.

Nicméně vzdělání je především o lidech. V rámci různých škol tak existuje řada kateder, které „produkují“ velmi vysokou kvalitu. Ale, zdá se, že jde v rámci ČR spíše o výjimky. O úrovni lidí, jaká někde asi panuje, bohužel vypovídají i tragikomické příhody jako ten s majákem z března letošního roku – vzpomínáte?